První americké město zavede program “základní příjem”. Průmyslová revoluce 4.0 – život bez práce? A jak to vidí Rusko? VIDEO
První americké město zavede základní příjem – informuje o tom tato zpráva:
Ačkoliv je myšlenka státem garantovaného příjmu známa po staletí, tak to bude až příští rok, kdy program otestuje a podpoří první americké město. V třísettisícovém neprosperujícím Stocktonu v Kalifornii přišel s experimentem teprve sedmadvacetiletý starosta Michael Tubbs s cílem pozvednout životní úroveň obyvatel.
Většinově bude program financovat fond Economic Security Project, který investuje jeden milion dolarů (cca 22 milionů korun). Finanční prostředky ve výši šest tisíc dolarů na rok (zhruba 132 tisíc korun), nebo pět set dolarů každý měsíc bude inkasovat dosud nezveřejněný počet obyvatel města. Starosta Tubbs doufá, že program potrvá alespoň tři roky i proto, že typický roční příjem domácnosti je ve Stocktonu jen zhruba necelý milion korun – dvě třetiny medianu této hodnoty v Kalifornii, píše World Economic Forum.
Stockton se dlouhodobě potýká s finančními problémy, v roce 2012 se stal vůbec největším americkým městem, které si kdy podalo žádost o bankrot. Dnes ho sužuje vysoká kriminalita a hlavně rozsáhlá chudoba spojená s téměř dvojnásobnou mírou nezaměstnanosti (7,3 procent) oproti národnímu průměru. Tubbs vidí v garantovaném příjmu kreativní a nezbytnou alternativu k tradičnímu příjmu. Sám má mít osobní zkušenost s vyrůstáním v chudých poměrech a se stresem způsobeným neschopností platit účty. “Není to o tom, že ti chudí lidé nemají charakter, jsou ve stresu, protože nemají hotovost,” říká.
Hlavním argumentem kritiků základního nepodmíněného příjmu je, že nedokáže lidi motivovat k práci a že naopak rozšíří skupinu občanů, kteří pracovat nechtějí a ve velké míře spoléhají na to, že se o ně stát téměř za každé situace postará. Jistota příjmu prý jen podpoří “kulturu lenosti a kompletní závislosti”. Fond Economic Security Project loni založilo přes sto podporujících subjektů ze Silicon Valley. Patří mezi ně například spoluzakladatel Facebooku Chris Hughes, Institut pro budoucnost Natalie Foster, Centrum pro populární demokracii a skupina charitativních organizací.
Zdroj zprávy zde
Proces robotizace a digitalizace výroby se stává stále větším strašákem, který v rámci průmyslové revoluce 4.0 připraví lidi o práci a dlouho diskutovaný základní příjem, t.j. státem garantovaný příjem bez nutnosti vykonávat jakoukoliv práci, má být řešením. V jedné tv debatě nedávno k tématu zazněly tyto myšlenky:
- Roboti se budou umět sami množit a nahradí i lidské touhy, co ovšem zůstane z člověka, bude-li připraven o práci a touhy?
- Co bezpečnost, konflikty, politici? Rozdíl mezi bohatými a chudými se bude stále více zvětšovat a vyřeší to základní příjem, který zaplatí roboti. Mělo by to fungovat způsobem, že roboti “upečou jeden velký koláč”, který bude rozdělen mezi všechny jako základní příjem. Tím by odpadl systém sociálních dávek, protože by to byli vlastníci robotů, kteří by byli v menšině a systém by zdaňoval pouze je a z těchto daní by základní příjem dostávala většina a tato základní péče by fungovala globálně. Národy zůstanou, ale státy a státní politici zmizí, protože na úrovni států nelze nic dělat s takovými globálními tématy, jako ekologie, bankovnictví atd. Politici budu existovat pouze v tom smyslu, že se nebudou starat o svůj stát, ale o celý svět.
- Transformace ekonomiky v 89. je ničím ve srovnání s tím, co nás čeká teď. Vědí politici a vlády, co se děje a čemu se nevyhneme? Všichni se učíme a nejvíce nás vyučí nové technologie. Vztah mezi prací a lidskou důstojností je sociálním konstruktem, člověk nepotřebuje práci, aby mohl žít důstojně.
Vladimír Putin o digitalizaci ekonomiky, Petrohradské fórum červen 2017
V úvodu vložené video je projev Vladimíra Putina na Petrohradském ekonomickém fóru v červnu letošního roku, kde m.j. hovoří o digitální ekonomice, a to v tom smyslu, že Rusko nehodlá stát stranou těchto procesů:
“Budeme díky vynikajícím školám v oblasti matematiky a teoretické fyziky schopni zastávat vedoucí postavení v celé řadě směrů nové ekonomiky, především té digitální. Ruské IT společnosti jsou bezesporu konkurenceschopné na globální úrovni. Při této příležitosti chci poblahopřát studentům petrohradské univerzity informačních technologií, mechaniky a optiky, kteří v tomto roce již posedmé vyhráli Mistrovství světa v programování.”
“Abychom navyšovali naše kádrové, intelektuální a technologické přednosti v oblasti digitální ekonomiky, máme v úmyslu postupovat třemi směry, které mají systémový význam. 1) Je nutné zformovat principiálně novou a pružnou informační základnu pro zavedení digitálních technologií do všech oblastí života. 2) Stát podpoří společnosti, které jsou nositeli digitálních technologií. Jedná se o zpracování a analýzu velkých datových souborů, umělý intelekt a neurotechnologie a řadu dalších. 3) S účastí státu a soukromého byznysu budeme vytvářet opěrnou strukturu digitální ekonomiky, včetně bezpečných přenosových linek a středisek pro zpracování údajů.”
“Digitální ekonomika není samostatným odvětvím, je to základ, umožňující vytvářet kvalitativně nové modely byznysu, obchodu, dopravy, výroby. V této logice budeme budovat naši ekonomiku a technologickou politiku, budeme formovat otevřené pracovní pracovní prostředí a pružný trh práce”
Když dva dělají totéž, není to vždy totéž
O naší době se říká, že je to doba technokratická – že nám vládnou technokrati (a obzvláště v Česku je toto téma právě velmi aktuální). Pro popis, co to znamená, vkládám text, který to za mě popsal lépe:
“Jsou období, kdy ve správě státu i institucí převládají určité typy osobností. My jsme v krizovém období, kdy se jako “reformátoři” prosazují právě technokraté. Se všemi důsledky, které to přináší. Je proto zapotřebí znovu mluvit o ideálech, o lásce ke vzdělání, práci, obci. Jinak se všichni staneme klienty státu-firmy, jež nemá srdce.
Kdo je vlastně technokrat? Podle internetového slovníku cizích slov zjednodušeně “stoupenec technických, organizačních a administrativních řešení problémů”. Techné znamená řecky dovednost, umění, kratos pak sílu. U technokrata se předpokládá, že bude problémy řešit neosobním způsobem, založeným na odborných znalostech, a nikoli primárně politických zájmech. Na počátku 20. století technokratismus vznikl jako směr, usilující o vládu technických odborníků, inženýrů a výrobních manažerů, kteří se měli řídit vědeckými poznatky a omezit vliv kapitálu a politiků. Pochopitelně, že tento záměr obsahoval jednu neodstranitelnou vadu – nepočítal s lidskou povahou, a tedy vkladem osobních zájmů do neosobního rozhodování.
K technokratům se počítají například nevolené vlády odborníků, které mají pomoci překlenout ekonomicky krizová období tím, že dbají na dodržování administrativních pravidel správy státu a nepřijímají žádná závažná politická rozhodnutí. To by bylo ještě vcelku v pořádku a v podstatě zde leží jádro Oltermannovy úvahy o smysluplnosti nevolené technokratické vlády, která by nahradila v době současné krize zmatečnou vládu politiků.
Jenže, čeho je moc, toho je moc. Technokratický přístup, jakkoli do jisté míry oprávněný, je – pokud je ho příliš – zaměřen proti tvořivosti, svobodě, protože počítá s tabulkami, definicemi, zavedenými schématy. Potřebuje pracovat s pojmy, jimž rozumí a jež umí uchopit – sečíst či jinak vyhodnotit. Text Ondřeje Hausenblase o přístupu k výuce českého jazyka konstatuje mimochodem, že technokraté začínají v řídicí sféře převládat. Příklad ministerstev práce a sociálních věcí, školství a zdravotnictví je ukázkou nadvlády ekonomizujícího technokratismu, který přes všechnu snahu vede k chaosu a zhoršení poměrů. Člověka redukuje na objekt služeb, na klienta, přičemž mu upírá jeho vlastní dynamiku a svobodu.
Není smyslem tohoto článku pouze kritizovat technokratismus, protože on je do určité míry potřeba, aby věci systémově fungovaly. Ale v naší situaci jde o technokratickou deformaci a hypertrofii. Technokraté jsou všude. Manažeři, kteří nerozumějí obsahu a motivacím oblastí, jež ovládají, a kteří mají za to, že hrou na ekonomickou strunu (člověk dle nich reaguje pouze na finanční motivaci) a kvantitativním (výkonovým) či formalistním vyhodnocováním dostanou své ovečky pod kontrolu, se hluboce mýlí. Přispívají k destrukci lidského rozměru společnosti. Pomíjejí nadšení, lásku k oboru, působení vztahového pole (například na pracovišti) jako nadbytečnou subjektivní veteš, myslí si, že lidé jsou figurkami, jimiž se dá beztrestně tahat. Jenže svým konáním vytvářejí technokraté napětí, pocity nespravedlnosti a předpoklady pro to, aby jednoho dne byli nahrazeni lidmi, kteří řídí své kroky a činy humánnější motivací.” Konec citace z článku “Doba technokratická“
Pominu-li, že největším technokratem je GP, kterému se musí náramně hodit technologický stupeň rozvoje lidstva na takové úrovni, že umělý otrok nejen může člověka nahradit, aniž by potřeboval jíst a pít, ale především může v člověku ubít lidskou tvořivost a vše lidské a tím člověka i zdegradovat do žádoucí otrocké role a ve finále jej tím zničit, pak se především vraťme k onomu “když dva dělají totéž…”. A tím mám na mysli právě robotizaci a digitalizaci výroby a úbytek lidské práce a případný základní příjem s tím související.
Převezmou-li totiž další kus práce za člověka stroje, na tom nemusí být vůbec nic špatného. Ovšem jen do té doby, dokud robot nebude povýšen nad člověka. A tady je ten zásadní rozdíl mezi Ruskem a ostatním, především západním světem. A pro pochopení rozdílu stačí několik otázek: zavádí Rusko homo a multikulti vztahy? Likviduje Rusko klasickou rodinu a likviduje vlastenectví? Likviduje Rusko autoritu rodičů a učitelů? Likviduje Rusko svou historii a kulturu – kořeny svého národa? A po těchto otázkách si položme otázku zásadní: může technokratická společnost s celou umělou inteligencí zvítězit tam, kde si Člověk nenechá vzít své Lidské ideály?
A nyní se ptejme – jaké ideály má člověk západní společnosti, k jakým autoritám vzhlíží? Rodiče to nejsou, učitelé také ne, vlastenectví a historie se už nepočítají a ideály? Fast foody, k tomu “Tvoje tvář má známý hlas” a pozor – jedna “autorita” přece je: youtubeři! A výsledkem je člověk zcela vykořeněný, zmatený a zdegradovaný na úroveň otroka. A tím vším připravený vidět autoritu v jiném otrokovi – v robotizované umělé inteligenci.
A teď se ptejme na to zásadní – co s volným časem v případě základního příjmu udělá člověk v prvním a co v druhém případě. A dále se ptejme, proč v jednom případě robotizace a umělá inteligence není vnímána jako ohrožení člověka, zatímco v tom druhém ano. A odpovím slovy Pjakina: Je rozdíl, jestli samopal do ruky dostane opice anebo Člověk.
A když už jsem u Pjakina, tak ten v reakci na Putinův projev na Petrohradském fóru dostal dotaz, na který odpověděl:
00:43:11
A abychom skončili s tímto tématem, ještě jedna událost z toho fóra. Šéf ministerstva práce Maxim Topilin připustil možnost zkrácení pracovního dne. Podle něj pracovní den bude možné zkrátit díky robotům, kteří na sebe budou brát část povinností. Jeho slova: „20. století, bylo stoletím osmihodinového pracovního dne, možná že standardem toho 21. bude čtyřhodinový pracovní den, nebo pěti, šesti hodinový, nevím. Možná nám budou stačit i dvě hodiny práce, a potom si budeme moci jít po svých. Ale to neznamená, že by se měla snižovat mzda, ta bude naopak růst.“ Valeriji Viktoroviči, jak se to kryje s prohlášením vicepremiérky Olgy Goloděcové, která možnost zkrácení pracovního dne v Rusku vyloučila? A s ještě dřívějším Kudrinovým prohlášením, kde naopak připouštěl zvýšení věku odchodu do důchodu a prodloužení pracovního dne?
Jakmile někdo mluví o nutnosti prodloužit pracovní den a věk odchodu do důchodu, je možné okamžitě říci, že zcela nepokrytě prohlašuje: „Já nenávidím Rusko, ruský národ. Moje politika je politikou genocidy!“ Všechna tato prohlášení vůbec nejsou tak neškodná a vycházejí z velice silné základny. Když se podíváme retrospektivně, tak Stalin potom po válce mluvil o nutnosti přechodu k pětihodinovému pracovnímu dni a k pětidennímu týdnu. Zbylý volný čas měli lidé využívat pro sebe, pro svůj kulturní rozvoj, ke svému všestrannému rozvoji, k harmonickému rozvoji osobnosti, aby si dokázali osvojit svůj genetický potenciál. Právě kvůli tomu, aby se lidé dokázali mravně a kulturně rozvíjet, je zapotřebí, aby méně času trávili v práci, která z nich určitým způsobem tvoří kolečko stroje.
Jakákoliv práce. Ať už se jedná o úřednickou práci nebo práci přímo ve výrobě. V tomto případě je třeba říci, že Topilin má absolutní pravdu. 20. století bylo stoletím vědeckotechnického rozvoje, kdy se ruční práce stále více automatizovala, a robotizovala. A dnes se výroba stále více a více automatizuje, máme výrobní linky, kde převážnou část operací již s větší či menší kvalitou provádějí roboty. A některé operace již ani lidé vykonávat nemůžou a s požadovanou přesností je dokážou udělat pouze roboty.
Když se tedy mluví o tom, že nám hrozí nějaká nezaměstnanost, tak se jedná o krizi v hlavách manažerů. Jejich argumenty se opírají o to, že stále více lidí bude uvolňováno z výrobní oblasti a tak jich čím dál více bude nezaměstnaných. Ve skutečnosti je prostě zapotřebí změnit celý ekonomický model. Potom nebude žádná nezaměstnanost a všichni lidé budou zaangažováni a pracovat budou pouze v takové míře, v jaké to bude vyžadovat celá ekonomika, aby mohli harmonicky rozvíjet svou osobnost. Tedy aby měli dostatek času pro harmonický rozvoj své osobnosti.
V současné době u nás můžeme pozorovat… Když mluví o navyšování věku odchodu do důchodu, tak je to ještě větší cynismus ve vztahu k lidem, než to prodloužení pracovního dne. Ta věc se má tak, že existuje-li vědeckotechnický pokrok, lidé již nejsou tolik potřební a vzniká tu jakási nezaměstnanost. Jestliže jim však prodloužíme jejich povinnou pracovní stáž, tak tu budeme mít situaci, kdy starší lidé budou pracovat až do poslední chvíle, nebudou odcházet, protože je přece bude zákon nutit pracovat dál a tím že svá místa neuvolní, neumožní lidem z mladšího pokolení, aby si osvojili nějakou odbornost a stali se z nich odborníci. Když potom odchází staré pokolení, celá společnost naráží na problém, že odborníci potřební pro rozvoj ekonomiky jednoduše neexistují.
Podobnou menší lekci jsme dostali v důsledku devadesátých let, kdy u nás v mnohých oblastech, a obzvláště ve VPK, vojenskoprůmyslovém komplexu funkce často zaujímají lidé, kteří svou odbornost získali ještě v dobách SSSR. A mládež orientována těmi akčňáky apod. se do výroby nehrne. A nehrne se do ní proto, že taková je politika, která je zaměřená na to, aby tam ta mládež jít nechtěla. Je třeba měnit celou informační politiku. A dále je to ještě zajímavější. Takže zvýší věk odchodu do důchodu. A už teď se třeba lidé na vesnici často vůbec penzijního věku nedožívají, protože se vyčerpávají, jsou absolutně zdravotně vyřízení.
Takže našim cílem je asi lidi zcela vyždímat, zlikvidovat práceschopné obyvatelstvo, a ani jim za to nezaplatit, aby si alespoň ve stáří trochu odpočinuli? A já jsem o vesnici nezačal mluvit náhodou. Naše ekonomika je totiž úplně naruby. Dříve než si někdo sedne, aby podepsal nějaká svá nařízení, aby něco řídil, než vyleze před lidi na scénu, šaškovat a pitvořit se, dříve než někdo sfárá do šachty, aby tam těžce pracoval při dobývání uhlí, a někdo těžkou prací půjde těžit ropu a plyn, ti všichni si sednou a posnídají svůj kousek chleba. Sní si svůj kousek chleba, a dříve to byla právě cena chleba, která stála v čele celého toho řetězce cenotvorby.
Dnes se lidé, kteří pracují na vesnici, nacházejí na konci řetězce cenotvorby a jsou plně závislí na všem: na řídících rozhodnutích, na tom, za jakou cenu jim prodají uhlí, dodají plyn, prodají palivo a mazivo. Tohle všechno totiž znehodnocuje jejich práci. Právě proto jsou nuceni pracovat na úkor svého zdraví a umírat dříve než všichni ostatní. Když likvidujeme vesnici, likvidujeme vlastní potravinovou bezpečnost. Jestliže nebudeme potravinově soběstační, náš stát nebude mít nikdy žádnou suverenitu, nebude mít žádnou budoucnost. A právě o to ze všech sil bojuje Kudrin a jemu podobní.
Proto se jedná o velice závažné prohlášení to o tom zvýšení věku odchodu do důchodu. Nebudeme mít žádné odborníky a ani žádnou potravinovou bezpečnost. A to je velmi závažné prohlášení, to o tom zvýšení nebo zachování pracovního dne. Lidé už teď pracují ze všech svých sil a nemají čas se kulturně rozvíjet a osvojovat si svůj genetický potenciál. Nemají čas přemýšlet o tom, co to vlastně znamená být člověkem, proč byli lidé Shora začleněni do biosféry planety Země a jaký úkol, udělený jim Shora, by zde měli vyplnit.
Takhle to půjde pořád dokola: vodka, podívat se… Proč vlastně platí tak velké peníze? My máme speciální pořad o elitách. Proč platí peníze všem těm… Jak bych je nazval. Skomorochové ne, ale… Těm šaškům na scéně? Navíc mnozí ani neumí zpívat, vždyť co vlastně obsahově zpívají? Oni si činí nárok na to, nazývat se elitami. Co za těch 25 let vytvořili? Dokázali vytvořit alespoň jedno skutečné umělecké dílo? Prý neurážejte naší tvůrčí elitu. A co jste udělali, co užitečného jste přinesli společnosti? My máme takový pohled na věc. No to promiňte.” Pjakin zde
Tolik ve zkratce ke zprávě o zavedení základního příjmu v prvním americkém městě. Jestli “jistota příjmu jen podpoří “kulturu lenosti a kompletní závislosti” “, jak je uvedeno v úvodní citované zprávě, to, myslím, záleží na úhlu pohledu. K tématu ale chystám samostatný článek v souvislosti s robotem Sophia, a to především v tom smyslu, proč se mým pohledem jmenuje právě Sophia.
-Pozorovatelka- 31.10.2017