Před sto lety se Evropa změnila na “předtím a potom”: 11.11. v 11. hodin skončila v roce 1918 první světová válka. V Evropě vznikly nové státy a nové národy (ovšem pouze v té východní). Tandem “Francie-Německo” vs. Rusko. VIDEO

Před sto lety se Evropa změnila na “předtím a potom”: 11.11. v 11. hodin skončila v roce 1918 první světová válka. V Evropě vznikly nové státy a nové národy (ovšem pouze v té východní). Tandem “Francie-Německo” vs. Rusko. VIDEO

Sto let sice uplyne až příští rok, ale dnes si svět připomíná už 99. výročí konce první světové války. Nebudu teď komentovat symboliku těch jedenáctek (které zde mimo jiné dávají součet 33) a k úvodnímu videu, které je závěrečné ze série 6 částí (první díl a další části zde) a věnuje se právě konci války, přidám, pokud jde o oficiálně uváděná fakta, jen stručný komentář:

První světová válka (před rokem 1939 známá jako Velká válka, nebo světová válka) byl globální válečný konflikt probíhající od roku 1914 do roku  1918. První světová válka zasáhla Evropu,Afriku a Asii a probíhala ve světových oceánech. Na počátku války stál úspěšný atentát na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este v Sarajevu. Měsíc po atentátu, 28. července, vyhlásilo Rakousko-Uhersko odvetou válku  Srbsku. Na základě předchozích smluv následovala řetězová reakce ostatních států a během jednoho měsíce se ve válečném konfliktu ocitla většina Evropy. Válka propukla mezi dvěma koalicemi: mocnostmi Dohody a Ústředními mocnostmi. Mocnostmi Dohody při vypuknutí války byly Spojené království, které se do války zapojilo v důsledku německého vpádu do Belgie, dále Francie a carské Rusko. K Dohodě se připojily další státy, v roce 1915 Itálie a v roce 1917 USA. Ústředními mocnostmi byly v roce 1914 Německo a Rakousko-Uhersko. K Ústředním mocnostem se také přidala Osmanská říše a v roce 1915 Bulharsko. Na konci války zůstaly v Evropě neutrálními pouze Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a státy Skandinávie.

Boje první světové války proběhly na několika frontách po Evropě. Na západní frontě boje probíhaly v zákopech (zákopová válka). V letech 1914 až 1918 bylo mobilizováno přes 60 milionů vojáků.

Rakousko-uherští vojáci popravují Srby

Jako konec světové války je udáván a ve světě oslavován 11. listopad 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří (11. 11. v 11 hodin), podepsané téhož dne v 5.05 hodin ráno německou generalitou, ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála Forche v Compiégne. Konečná mírová jednání byla zahájena 18. ledna 1919 na zámku Versailles u Paříže.Tolik oficiální a všeobecně známé informace ze zdroje Wikipedie, ze kterého vkládám ještě tuto část:

První světová válka přinesla světu značné množství změn:

1. Vojenské novinky – První světová válka byla první průmyslově vedenou válkou. Do bojů byly ve velkém měřítku nasazovány nové typy zbraní s nebývalou ničivou silou (tank, bojová letadla, chemické zbraně, ponorky, kulomety aj.)
2. Politické změny – Rozpad předválečné struktury států a vznik států národních. Důsledkem světové války byl zánik Rakouska-Uherska, carského Ruska, Německého císařství a Osmanské říše a vznik nástupnických států. Rakousko-Uhersko se rozpadlo na Československo, Rakousko a Maďarsko.Vytvořeny byly nové státy, Polsko a Jugoslávie. Zbylé území Rakousko-Uherska připadlo Rumunsku a Itálii. Ruská Besarábie byla připojena k Rumunsku. V roce 1919 byla připojena Podkarpatská Rus k Československu. Francie získala zpět od Německa Alsasko a Lotrinsko a Německo přišlo o všechny své kolonie. Spojené státy americké získaly vedoucí postavení ve světě a staly se hlavní mocností. Ve střední Evropě vznikly národní státy, které měly podporu jen části jejich obyvatelstva a které byly příliš malé a slabé na to, aby mohly vzdorovat agresivnímu nacismu vznikajícímu v Německu. Po válce se také vzedmula vlna sociálního i nacionálního radikalismu a hnutí za odstranění kolonialismu (Čína, Indie, Indonésie, Irák, Egypt). Proběhly také neúspěšné pokusy o socialistickou revoluci bolševického typu (Německo – v Bavorsku, Maďarsko, Bulharsko).
3. Politický pacifismus – Jako reakce na válku se v následujících letech rozmohl pacifismus odmítající válku. Vznikla Společnost národů, což byla světová mezinárodní organizace států států, se sídlem v Ženevě. Jejím cílem bylo zajistit mír a spolupráci národů a řešení sporů jednáním. Byl vytvořen také smírčí soud v Haagu.
4. Sociální změny – Vlivem úmrtí značného množství mužů došlo k deformaci věkové a pohlavní struktury obyvatelstva mnoha zemí. Ženy se začaly domáhat práv, které byly tradiční výsadou mužů (např.volebního práva).
5. Kulturně-morální změny – Nadšení z konce války kombinované s otrlostí, kterou si společnost vypěstovala během válečných let, vedly k rozmachu zábavy, která byla často na hranici nebo i za hranicí předválečného vkusu a tradiční morálky.
6. Náboženské změny – Pro mnoho vojáků a jejich rodin válka znamenala velký odklon od organizovaného náboženství. Velké státní církve na obou stranách fronty se během války aktivně zapojovaly do štvavé válečné propagandy. Mnoho věřících proto po válce z církví vystoupilo nebo přestalo být nábožensky aktivní.

O co první světovou válkou ve skutečnosti šlo?

Nyní k tomu, co oficiální fakta nezmiňují. Kořeny první světové války musíme hledat v americké (1776) a francouzské (1789) revoluci, které světu našeho letopočtu přinesly tu zásadní změnu, že poprvé od dob Řecka a Říma oživily myšlenku demokracie. Jinak řečeno – vznik Spojených států amerických a následné dobytí Bastily a konec vlády Napoleona, to po nějakých 17 stoletích bylo první obnovení demokracie, tzn. republik místo monarchií. Obzvláště heslo francouzské revoluce “Rovnost, volnost, svoboda” bylo tím, které z lidstva, do té doby v roli “poddaných”, mělo nově vytvořit “občany” a to tzv. “svobodné” občany. A logiku to má v tom, že zatímco “poddaný” uctíval hned dvě autority: světskou moc v podobě krále (císaře) a duchovní moc v podobě církve (kněze, papeže), pro nově stvořeného “svobodného občana” se jedinou autoritou měl stát konzum.

A proces likvidace monarchií pokračoval Revolučním rokem 1848, známým jako Jaro národů a, světe div se, v tomto procesu se sázelo na nacionalismus, tzn.na touhy různých evropských národností po vlastní samostatnosti. A když byla půda připravena jak americkou a francouzskou revolucí, tak Revolučním rokem 1848, mohlo být spuštěno překreslování hranic Evropy, tzn. vytváření nových států a s nimi nových národů, a to znamená – mohla být spuštěna první světová válka.

A když se na první světovou válku podíváme touto optikou, tak nám vyjde, že po Francii šlo o to, aby  byly zrušeny všechny monarchie, obzvláště pak ty, které ležely ve východní části Evropy: německé císařství, Rakousko-uherská monarchie, Osmanská říše a – jak jinak – ruská carská monarchie.

První světová válka ale splnila především dva účely, a to takové, jaké jako přes kopírák můžeme pozorovat i v naší současnosti

Změna národů

Velké evropské celky rozdrolila do malých, snadněji ovládatelných částí, republik, a velké evropské vůdce (monarchy s doživotní mocí) nahradila politiky, volenými a vládnoucími pouze několik let, tzn. vyměnitelnými podle potřeb “vyšších vůdců”, Globalsitů (GP) tak, jak to systém potřebuje. Z  poddaných, kteří vzhlíželi k autoritám králů a knězů, vytvořila občany, kteří k autoritám vzhlížet přestali (tento proces je v současnosti na vrcholu, kdy autoritou už není ani rodič ani učitel). Posilováním práv žen začal proces stírání rozdílů mezi pohlavími, posilováním role zábavy pak proces vymývání mozků, v neposlední řadě pak začal proces zaměření na konzum a spotřebu (spojený s průmyslovou revolucí a stěhováním lidí do měst), čímž byl pro lidi utvářen nový hodnotový systém.

Změny, které první světová válka přinesla, tak můžeme označit jako naplnění hesla francouzské revoluce: “Volnost, rovnost, bratrství” – to ovšem platilo pouze pro západní část světa a Evropu, protože v Rusku se šlo ještě dál. V Rusku totiž přechod od feudalismu ke kapitalismu byl zcela vynechán a rovnou v něm byl zaveden systém, do budoucna naplánovaný pro celý svět, marxismus (všichni budou mít stejně a nebude víra v žádného Boha). Že Stalin tomuto pokusu udělal čáru přes rozpočet, je na jiné téma, celkově však můžeme říct, že první světová válka vytvořila zcela nové národy a to takové, jaké si svět a Evropa s ním do té doby vůbec neuměly představit.

Překreslení mapy světa, východní Evropy obzvláště

Zatímco v prvním případě šlo o národy, v tomto případě šlo o zdroje. Když si svět na přelomu 19. a 20. století naplno uvědomil hodnotu ropy, začal o ní boj a jedním z prvních projevů bylo překreslování hranic Afriky a obzvláště Blízkého východu. Hraniční čáry jako podle pravítka dodnes ukazují, jak si světové mocnosti tato území porcovaly, nejiniciativnější v tom byla Británie s W. Churchilem v čele, neboť ta, na rozdíl od USA, žádnou vlastní ropu neměla (video zde). To byl také hlavní důvod, proč musela být první světovou válkou zničena Osmanská říše, která po 8 století (do roku 1922) zahrnovala území Malé Asie, Balkánu, Černomoří, Blízkého a Středního východu a severní Afriky.

S objevem ropy však především opět stoupla cena Ruska – ruských zdrojů. A s tím snaha jak nejen pokořit tento národ, který dosud odolal všem tažením, ale snaha konečně se k těm ruským zdrojům dostat. A co se naposledy nepodařilo o sto let dříve Napoleonovi, to se mělo podařit první světovou válkou, a to hned dvěma ranami: postavením Německa a Ruska proti sobě a Velkou říjnovou revolucí k tomu. VŘSR nyní vynechme a zaměřme se na to, kdo proti komu v první světové válce bojoval a pak především na to, jak byly po válce hranice Evropy překresleny tak, aby se východní Evropa do budoucna stala zónou tažení na Rusko.

Rusko – spojenec Francie a  Británie proti Německu a spol

Ve válce proti sobě bojovaly země Trojdohody (Dohody), což bylo spojenectví Ruska, Francie a Británie, později se přidala i Itálie. Spojenectví vznikalo v letech 1893-1907 a mělo být protiváhou proti zemím Trojspolku (Ústřední mocnosti), tvořeným Německou říší, Rakouskem-Uherskem a Osmanskou říší, později se přidalo Bulharsko.

Země Trojdohody (Rusko, Francie, Británie, Itálie) a země Trojspolku (Německá říše, Rakousko-Uhersko, Osmanská říše, Bulharsko)

Že válka skončila porážkou zemí Trojspolku, však nepovažuji za tolik důležité, jako skutečnost, jak zásadně tato porážka změnila mapu Evropy – ovšem pouze mapu východní Evropy (a Blízkého východu),zatímco mapa západní Evropy se nezměnila.

Evropa v letech 1914 a 1919 – stačí vést pomyslnou čáru od severu k jihu v místě nejzápadnější části Československa (viz obrázek zde, kde je možné čáru vpravo posouvat a nejlépe do místa, kde leží Plzeň) a vidíme, že zatímco západní Evropa se nezměnila, ve východní vznikla spousta nových států, a to včetně na území Ruska. O pomyslné čáře dále můžeme říct, že v podstatě rozděluje Evropu na anglosasko-germánskou a na slovanskou. 

Po skončení první světové války vznikly na území východní Evropy státy: Rakousko, Maďarsko,Československo, Polsko, Rumunsko, Albánie, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Jugoslávie.Turecko přišlo o svou Osmanskou říši a dosud se s touto ztrátou nesmířilo a stejně tak Maďarsko o svou Uherskou říši a den, kdy se tak stalo tzv. Trianonskou smlouvou, Viktor Orbán zavedl jako Den smutku (4. červen). Rusko bylo změněno na Svaz sovětských socialistických republik a po skončení války bylo zmítáno válkou občanskou.

Západní svět si vyřizoval účty s Německem, které v průběhu války navíc přišlo o všechny své kolonie, na rozdíl od Západu, který si kolonizoval země bohaté na ropu. Největším vítězem však byly Spojené státy, které se do války zapojily až v roce 1917 (a to je důležitá informace, jelikož je analogická ke vstupu USA do druhé světové války až v roce 1941, ale o tom později) a vyšly z ní jako světová velmoc. A pro Spojené státy to bylo vítězství o to významnější, že 24. října v roce 1907 zažily první krach na Newyorské burze a z této krize se dostaly až právě první světovou válkou.

Tandem Německo – Francie, východní Evropa a druhá světová válka

Jestliže před první světovou válkou bylo Německo evropskou mocností, po jejím skončení z něj zbyla troska –  německá říše se rozpadla a Versailleskou smlouvou 1919 bylo Německu uloženo platit vítězným zemím válečné reparace. Ale nebylo to v Evropě nic nového – stejný osud zažila o sto let dříve Francie, když po bitvě Napoleona u Waterloo skončila francouzská říše a kdy Pařížská mírová smlouva 1815 Francii rovněž uložila platit vítězům válečné reparace.

Ale co obzvláště měly obě země společného je, že střídavě byly používány k tažení na Rusko tak, že zatímco jedna se tvářila jako ruský spojenec, druhá válečně táhla – za Napoleona bylo Německo (Prusko) ruským spojencem proti Francii, za první světové byla Francie ruským spojencem proti Německu. A situace se zopakovala i za druhé světové války, tady už ovšem s tím, že země východní Evropy, vzniklé po první světové, tvořily zónu mezi západní Evropou a Ruskem. A tato zóna sloužila tu k tažení na Rusko, tu k zamezení spojenectví Německa a Ruska.

A v souhrnu můžeme říct, že mocným světa (Globalistům-GP) jako výsledek první světové války stačilo to, že 1) změnili myšlení národů a změnili “vůdce” národů tím, že místo monarchů v čele říší dosadili na jejich místa vyměnitelné politiky v čele republik a 2) vytvořením malých celků ve východní Evropě si rozšířili okruh spouštěčů tažení na Rusko tak, aby z toho mohli západní Evropu (západní svět, obzvláště Británii a USA) vynechat, pro tento postup si však na západní straně Evropy přesto ponechali dvě země: Francii a Německo.

A nyní se podívejme na druhou světovou válku, pro kterou byla ta první pouze přípravou. Válečnými reparacemi oslabené Německo,navíc připravené o své kolonie, nejvíce doplácí na hospodářskou krizi (a jak jinak – spuštěná byla druhým krachem na Newyorské burze, a jaká to”náhoda”, že opět 24. října, jen tentokrát roku 1929. A na scéně se objevuje Hitler, který vyzbrojí Německo, na způsob Napoleona rozjede tažení Evropou tím, že na úvod spojí to, co bylo první světovou rozděleno: spojí Německo s Rakouskem. A pak tady máme ještě jinou a významnější analogii: v roce 1935 se Francie a Rusko (SSSR) opět stávají spojenci – viz Smlouva o vzájemné pomoci. V roce 1939 však Rusko uzavírá ještě jinou dohodu, dohodu Stalina s Hitlerem o vzájemném neútočení a přátelství. A když si to shrneme, tak Rusko v té době mělo být klidné: Francie byla přítel, Německo také bylo přítel a s odstupem času můžeme říct, že Stalin do dění viděl a že obzvláště dohodou s Hitlerem chtěl práci tandemu “Francie-Německo” rozbít.

A přesto byl někdo, kdo už tehdy dohodu Stalina s Hitlerem viděl jako frašku a byly to Spojené státy, které v té době vedly politiku izolace pod názvem “America the first”a které k dohodě přinesly karikaturu.

Jak dlouho jim, to vydrží? (americká karikatura)

Dohoda Ruska s Německem vzala brzy za své, co ale v porovnání s Napoleonem i první světovou můžeme vidět jako novinku, byla tendence nově zapojit do války s Ruskem kromě Německa pouze země východní Evropy (a budu se opakovat – slovanské země), o kterých s odstupem času můžeme říct, že měly být doslova obětovány. A první obětí v tom bylo Československo, západními spojenci zrazeno Mnichovskou dohodou a hned další Polsko,na jehož území válka začala a kterým začala i genocida slovanů (a Židů,neboť optikou mocných šlo o stejnou “verbež”)

A v případě Československa a Polska se ptejme: Bylo by možné tyto země pro druhou světovou válku použít, nebýt té první? Odpověď je jednoduchá: nebylo, protože bez první světové by Československo ani Polsko neexistovaly. A jinak řečeno:bez první světové by nebylo možné použít plán “slovan proti slovanovi” (a stačí se podívat na Volyň a Banderovce, aby bylo zjevné, co to v reálu znamenalo).

Československo co by střed Evropy v roce 1938 v pozici kamene mezi dvěma mlýnskými koly a Berlínská zeď

Pokud jde o Československo, to bylo před druhou světovou válkou doslova kamenem mezi dvěma mlýnskými koly, když stálo před výběrem, zda po Mnichovské dohodě mobilizovat a věřit v pomoc Ruska (a Rusko bylo jediné,kdo pomoc nabízel) anebo věřit, že anglosasští spojenci tažení Hitlera na Československo neumožní. Československo, kolem jehož výběžku hranice s Německem vedla pomyslná čára, rozdělující Evropu na západní a východní, si tak naplno osahalo,jakým středem Evropy skutečně je. A především si osahalo, že západní spojenci jej obětovali, protože o Československo šlo západním spojencům jen v tom smyslu, že představovalo část té východní zóny, na které se válka Hitlera s Ruskem měla odehrát.

Ale co v této československé nutnosti volby můžeme vidět především? No přece tandem “Francie-Německo”. Uvěřit za Mnichovské dohody Francii znamenalo současně uvěřit nejen spojencům Francie, tzn. Británii a nově už i USA, ale uvěřit i tomu, že Francie je – stejně jako za první světové – i spojencem Ruska. A že tedy Hitlerovi nebude nic umožněno. Dnes víme, že všichni tito spojenci zradili nejen Československo a východní Evropu, ale že ve spolupráci právě s Německem zradili i Rusko.

A abychom analogii tandemu “Francie-Německo” dotáhli do konce, tak vidíme nejen opětovnou ruskou čáru přes rozpočet tím, že Hitler dopadl stejně jako Napoleon i zavaděči marxismu po VŘSR, ale i v tom, že Spojené státy do války vstoupily až v roce 1941 a že do ní vstoupily jen proto, aby ruský vliv v Evropě nepřekročil onu pomyslnou čáru, kterou byla Evropa rozdělena na západní a východní. Tentokrát ovšem díky vítězství Ruska bylo nutné zajít ještě dál a onu pomyslnou čáru vést nikoliv v místě kolem Plzně, ale středem Německa (Berlínská zeď).

V souhrnu tak můžeme říct, že první světová válka byla na jedné straně vyvrcholením francouzské revoluce (definitivní konec monarchií a zcela nový společenský systém demokracie a svobodných občanů v samostatných republikách), ale že současně byla přípravou na definitivní porážku Ruska (a genocidu slovanů a Židů) a v neposlední řadě byla přípravou k celosvětovému zavedení marxismu. Ale “člověk míní, pan Bůh mění” a víme, jak to dopadlo a článek by nebyl úplný bez pohledu na současnost.

Rok 1989 – Německo se spojuje, země východní Evropy se naopak ještě více drolí

Od konce první světové uplynulo v roce 1989 nějakých 70 let a stejně dlouho trvalo rozdělení světa na Západ a Východ, obzvláště pak rozdělení Evropy na západní a východní. Po porážce Hitlera bylo rozhodnuto, že s novým pokusem tažení na Rusko se přijde až za padesát let – až poté, kdy pamětníci 2. světové zemřou a jejich odchodem se zapomene i na zvěrstva hitlerovského Německa (a bude možné přepisovat dějiny, chtělo by se dodat) a že nové tažení na Rusko bude provedeno tzv. “sametově”. Už z této informace však je zjevné, že i do budoucna se opět počítalo s Německem, resp. s tandemem Francie-Německo. A k tomu bylo nutné 1) Německo opět spojit a učinit z něj evropskou mocnost a 2) vymanit východní Evropu z ruského vlivu a vytvořit z ní opět antiruskou zónu. A stalo se rokem 1989.

Na konci 20. století jsou národy, včetně těch evropských, již dostatečně “svobodné” a emancipované k tomu, aby ještě více volaly po svých “občanských právech” a s nimi po ještě vyšší dávce onoho “Volnost, rovnost, bratrství”. I ve východní Evropě je půda připravena, aby se zhroutil “komunismus” (ač ve skutečnosti šlo o stalinovský socialismus), ale zatímco východní Evropa v tom vidí konečnou a vytouženou svobodu, západní svět si tím pouze zachraňuje svou existenci, a to “za pět dvanáct”, protože rok 1987 je rokem v pořadí už třetí paniky na newyorské burze .

Tady jsme se ovšem dostali k tomu, že dále už západní svět zachraňovat nebylo kam a že čas jeho konce se blížil i přesto, že od roku 1989 se ještě mohl rozpínat díky investicím, které se mu otevřely na východě. Že se ale po roce 1989 Německo opět spojilo, zatímco země východní Evropy včetně Ruska/SSSR se rozpadaly na další menší části (Jugoslávie, Československo, ale následně také Blízký východ a obzvláště Ukrajina), to je jiná písnička. A ta je o dalším překreslování hranic, o vytváření nových národů, o konečném zavedení marxismu (nově neomarxismu) a jak jinak – o dalším tažení na Rusko.

Ale zůstaňme u Evropy. Za téměř 30 let se v ní událo to, že západní i východní Evropa byla sjednocena v jeden celek, zvaný Evropská unie. Ruku v ruce s tímto ekonomickým a národnostním sjednocováním šlo i sjednocování Evropy pod jeden vojenský celek, zvaný NATO. Ba co víc, Evropa se za těch cca 30 let rozrostla tak,že i část kdysi sovětských republik je nyní součástí EU a NATO. A tento proces rozpínání běží dál s tím, že v hledáčku má i takové země, jako Ukrajina a Bělorusko, ale také Turecko. A výsledkem tohoto procesu je nejen sílící vliv Německa, ale především zvětšování zóny, ležící mezi západní Evropou a Ruskem. Tzn. zóny, která do 89. spadala pod ruský vliv, zatímco nově je plna vojenských základen západních spojenců – NATO.

Po cca 30 letech tak můžeme vidět, že na Rusko se nově táhne opravdu “sametově” –  1) rozkrádáním ruských zdrojů přes tzv. podpindosníky a 2) přičleňováním postsovětských republik na protiruskou stranu s tím, že v každé takové jsou ihned postaveny základny NATO.

Ale je tady ještě jiný proces, který běží současně, a to je proces, který se jmenuje “dvourychlostní Evropa” . A jakkoliv tento proces vypadá, že se týká ekonomiky, ve skutečnosti v něm nejde o nic jiného, než opět o rozdělení Evropy na západní (anglosasskou) a východní (slovanskou) s V4 jako s jádrem. Východní Evropu tak opět můžeme vidět jako zónu mezi Západem a Ruskem, ovšem s tím, že tentokrát v ní už neleží základny Varšavské smlouvy, ale základny NATO. K tomu si ale z poslední doby přidejme, že i přes tyto základny se Spojené státy a Británie od Evropy distancují – Spojené státy prosazují izolaci na způsob druhé světové války, a to dokonce s obnoveným heslem Roosevelta “Amerika the first” a Británie se trhla Brexitem.

Neutralita USA vůči válce na evropském kontinentu za Hitlera pod doktrínou “America the first”

A co nám tímto pohledem v Evropě zbylo? Tandem “Francie-Německo” na straně jedné a východní Evropa v čele s V4 na straně druhé. K tomu si k V4 přidejme ambice Turecka (před první světovou Osmanská říše) a ambice Maďarska (před první světovou Uherská říše) a k tomu roli Polska, které v tažení na Rusko je historickým “bílým koněm” Globalistů (GP) a které má ambice na projekt Trojmoří (podpořený člověkem Globalistů, Trumpem). Po izolaci atlantické strany světa od Evropy si dále opět všimněme tandemu “Francie-Německo” a vyjde nám, že zatímco přes Le Pen měla být Francie opět spojencem Ruska proti Německu, ale poté, co to s Le Pen nevyšlo, bylo přistoupeno na plán “Macron-Merkelová”, což ve skutečnosti není nic jiného, než Francie a Německo společně proti Rusku. Ovšem “rukama” východní Evropy – proto tolik prosazovaná “dvourychlostní Evropa” ihned po vítězství Macrona ve volbách (viz zde).

Zbývá zmínit pro Evropu ještě jedno, a to velmi zásadní téma – uprchlická vlna. Do roku 2015, než byla migrační vlna naplno spuštěna, tohle téma obzvláště ve východní Evropě nikdo neřešil. Že spuštěna byla, to je na jiný a zcela samostatný článek, který by byl na téma neomarxismu, s článkem o první světové válce však vidím souvislost “pouze” v tom, že jak v překreslování hranic a vytváření nových národů po první světové, tak v tažení na Rusko za druhé světové, hrál zcela zásadní roli nacionalismus. A současný vzestup nacionalismu na pozadí uprchlické vlny může sehrát tu roli, že zabije dvě mouchy jednou ranou – že totiž poslouží jak vytváření nových národů v Evropě, tak současně poslouží k bratrovražednému boji mezi slovany (Ukrajina předvádí dlouhodobě, ve výročí první světové 11.11. předvedlo Polsko největšími evropskými nacionalistickými demonstracemi – videa zde , zde , zde)

A ač se obzvláště Polskem předvedené vlastenecké demonstrace jeví jakkoliv sympatickými, to hlavní, na co by se nemělo zapomínat je, že v roli tandemu “Francie-Německo”, dále v roli zemí východní Evropy co by oběti, zatímco atlantická část světa je v izolaci, a dále v roli nacionalismu, ale především a v prvé řadě v tažení na Rusko, že v tom se nic nezměnilo. Rusko to ví (a není jen tak, že v závěru každého videa Pjakina je m.j. věta “Současná koncepce globalizace nepočítá s jakoukoliv existencí Ruska a ruských národů”, což přeloženo neznamená nic jiného, že nebude-li Rusko, nebude nic) a země východní Evropy by měly být obzvláště opatrné, jestli nebudou zneužity proti těm, na jejichž existenci závisí nejen jejich osud, ale osud celého světa. Ohniska, která nový konflikt s Ruskem mohou spustit, totiž leží právě ve východní Evropě (Maďarsko, Polsko, případně Turecko a Ukrajina, kde se nedávno Erdogan postavil na stranu Ukrajiny, a to především v otázce Krymu), stejně jako základny NATO na ruských hranicích leží také v zemích východní Evropy. A jelikož ve vzduchu jsou cítit tendence příklonu Rakouska k zemím V4, ale když současně V4 podporuje i přijetí nejen Turecka, ale i Balkánských zemí do EU, tak vidím nějakou zvláštní analogii s obrázkem výše, kde Rakousko-Uherští vojáci popravují Srby…

Symbolický obrázek: přátelé Orban (MAĎARSKO) a  Erdogan (TURECKO) na summitu NATO ve Varšavě (POLSKO)

A když se v závěru vrátím k v úvodu vloženému videu, zaznívají tam i slova o tom, že ti lidé vůbec nevěděli, za co a proč vlastně bojovali. A bohužel, to je ta největší a do hluboké historie sahající pravda v tom smyslu, že lidé ve skutečnosti slouží pouze jako ovce, jdoucí na popravu pro “vyšší” zájmy, které nejsou schopni vidět. A bohužel, i v dnešní době internetu, tzn. přístupu k informacím, se na tom téměř nic nezměnilo. A jedinou nadějí pro lidstvo a celý svět tak opět zůstává Rusko, které, bohudík, se díky “zákonu času” dostalo do pozice, že jako jediné může konečně systém, zotročující lidstvo po celá tisíciletí, porazit. Je však už nejvyšší čas, aby v tom Rusku svět začal konečně pomáhat

Závěrem – nevím, proč datum 11.11. každý rok neslavíme jako konec první světové války, ale místo toho jako Den veteránů (možná proto, aby se ty tři jedenáctky příliš neprobíraly). Ale když už jsme u těch veteránů, tak závěrem mi po cca sto letech jako příhodná připadají slova 95 letého dvojitého agenta: „Ruské tajné služby musejí spasit svět před nezodpovědnými politiky, kteří přinášejí lidstvu nebezpečí jaderné války, jež bude znamenat nebezpečí konce naší civilizace. Je to skutečná válka mezi dobrem a zlem,“ řekl Blake pro ruskou zpravodajskou službu SVR.

Trocha konspirace, která se třemi jedenáctkami v konci první světové války přímo nabízí:

„První světová válka musí být vyvolána, aby bylo Illuminátům umožněno odejmout moc ruským carům a utvořit z této země pevnost ateistického komunismu. K podnícení této války budou použity nesrovnalosti mezi britskou a německou říší, vyvolané agenty Illuminátů. Na konci této války bude ustanoven komunismus, který poslouží k zničení ostatních vlád a k oslabení různých náboženství.“

„Druhá světová válka musí být podnícena využitím rozdílů mezi fašisty a politickými sionisty. Tato válka musí být vyvolána, aby byl zničen nacismus a aby byl politický sionismus dostatečně silný k vytvoření svrchovaného státu Izraele v Palestině. Během druhé světové války se musí stát mezinárodní komunismus dost silný na to, aby vyvážil křesťanství, které bude poté omezováno a drženo pod kontrolou do doby, než jej budeme potřebovat pro závěrečné sociální kataklyzma.“

„Třetí světová válka musí být podnícena využitím rozdílů způsobených agenty Illuminátů mezi politickými sionisty a vůdci islámského světa. Válku bude nutné vést tak, aby se Islám (muslimský arabský svět) a politický sionismus vzájemně zničily. Mezitím budou ostatní národy, opět rozděleny v tomto tématu, donuceny bojovat až do bodu úplného fyzického, morálního, duchovního a ekonomického vyčerpání… Vypustíme nihilisty a ateisty a vyprovokujeme ohromné sociální kataklyzma (rozvrat), které ve vší své hrůze jasně ukáže všem národům, jaké jsou následky absolutního ateismu – původ krutostí a nejkrvavějšího běsnění. Pak všude občané, nuceni bránit se před světovou minoritou revolucionářů, vyhladí ty ničitele civilizace a většinová populace, rozčarovaná z křesťanství, jehož deistický duch bude od té chvíle bez směru či možnosti cesty, bude prahnout po ideálu, ale aniž by věděla, kterým směrem upřít své uctívání, obdrží pravé světlo skrze univerzální vyjevení čisté doktríny Lucifera, konečně vynesené ven široké veřejnosti. Toto vyjevení bude možné následkem všeobecné reakce, která bude následovat po zničení křesťanství a ateismu, kdy obojí bude poraženo a vyhlazeno současně.“

Autor: Albert Pike, svobodný zednář 33. (3×11) stupně (zdroj)

Související:

Systém globální vlády oligarchů

Krach na Wall Street 24. října 1907 a 24. října 1929

Panika na Wall Street 1987 

-Pozorovatelka- 13.11.2017