VIDEO: Palec nahoru od Vladimira Putina pro Donalda Trumpa! Děláš to dobře, Donalde! Defilé červených a modrých vlčích máků, kdo je na červené a kdo na modré straně? Putin bez barev, stejně tak zástupci IMF, ECB a další zástupci světové moci! Evropa by navýšené zbrojní výdaje zemí EU neměla používat na nákupy amerických zbraní, šokoval Emmanuel Macron amerického prezidenta!
Dnes v 11.00 hodin dopoledne uplynulo přesně 100 let od ukončení 1. sv. války. Do Paříže se sjeli představitelé a hlavy všech zemí světa, které se na této válce účastnily a někdo by si mohl myslet, že jde pouze o významné kulaté výročí. Jenže to by byl hrubý a krutý omyl. Do Paříže se nejezdí války ukončovat nebo připomínat, do Paříže se jezdí války plánovat a chystat. Média dnes přináší po celý den výživné informace a obrazová zpravodajství, proto jsme si nemohli nevšimnout symbolů a vzkazů, které se nesou celým tímto pohnutým víkendem. Nejprve se vrátíme do pátku 9. listopadu, kde si mnozí všimli, že na klopách redaktorů ČT a dokonce i na klopách politiků, Andreje Babiše a dalších, se objevily fangle v podobě červených vlčích máků (židovských květů), které se ovšem nějakým záhadným způsobem v roce 1918 staly symbolem také válečných veteránů. Toto si musíme uvést na pravou míru.
Symbol rudého vlčího máku jako možného symbolu pro padlé vojáky I. sv. války se objevil v básni “Na Flanderských polích” [1] od kanadského plukovníka a zároveň polního chirurga jménem John McRae. Jeho báseň z roku 1915 se ovšem žádné publicity nedočkala až do chvíle o 3 roky později, kdy americký židovský vydavatel Robert Samuel Trotter-Ben, publikující pod jménem Sam Trotter BEM, zaslal tuto báseň ve svém časopisu do redakce YMCA, kde ji nabídl sekretářce jménem Moina Michael. YMCA v té době byla křesťanskou organizací pro mladé lidi a Moina Michael hledala způsob, jak pomoci rodinám padlých křesťanských vojáků v 1. sv. válce a jak rodinám pomoci finančně. A ozval se jí právě židovský vydavatel s nápadem, že vlčí mák by mohl být dobrým symbolem pro sbírky pro pozůstalé rodiny po padlých vojácích.
Židovské vlčí máky jako symbol pro padlé vojáky 1. sv. války. Ironie nebo důsledek?
“Možná byste to mohli (v YMCA) nějakým způsobem využít,” napsal jí Samuel Trotter poznámku, jinak též autor hry The Constabulary Heroes, tužkou na okraj v časopisu k básni kanadského chirurga, která podrobně popisovala úžasný příběh vzpomínkových dnů se symbolikou vlčího máku.
Bývalá učitelka a akademička, 49-letá slečna Moina Belle Michaelová, byla sekretářkou výcvikového centra Y.M.C.A na Kolumbijské univerzitě, když otevřela poslední vydání časopisu Ladies Home Journal v listopadu 1918. “Okolo 10.30 hodin, kdy všichni byli v jiném zaměstnání,” odpověděla slečna Michaelová v její fascinující autobiografii, “jsem našla čas na to, abych si ji (báseň) přečetla a objevila označenou stránku, která obsahovala báseň plukovníka Johna McCraeho “We Shall Not Sleep”, později s názvem “V polích Flanderských”. Byla živě “vykreslená” a nápadně ilustrovaná židovským nakladatelstvím Samuela Trottera.
Moina popsala ve své autobiografii, jak se jí v té chvíli zjevení objevila myšlenka na pomněnku červeného máku jako symbolu pro všechny padlé veterány na světě. Její autobiografie s názvem The Miracle Flower, vydaná v roce 1941, je věnována právě kanadskému lékaři a básníkovi plukovníku McCraeovi. V knize popisuje 25. konferenci zámořské Y.M.C.A. na Kolumbijské univerzitě, kde pracovala ve společenské místnosti, kterou používali vojáci a námořníci, kteří se vydali do první světové války.
“Četla jsem báseň … poslední verš mi přikázal: Náš boj teď jiní převezmou. Do vašich rukou vkládáme teď svou hořící pochodeň a vy ji neste dál. Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal. Když rozkvétá lán máků červených, my spíme dál na polích flanderských.”
Tiše se zavázala, že zachová víru a vždy bude nosit červený mák z Flanderských polí jako znamení vzpomínky a znaku udržování víry se všemi, kteří zemřeli. Moina často kupovala květiny, aby vyzdobila poněkud ponurý pokoj, který Y.M.C.A využívala na univerzitě a když dokončila svoji poznámku, tři muži, delegáti z Y.M.C.A. konference, přišli ke stolu s nabídkou darování květin.
Robert Samuel Trotter-Ben, Moina Michael a jediný obchod v New Yorku, který nabízel v roce 1918 umělé vlčí máky
“Předtím jsem kupovala květiny z vlastní kapsy,” napsala Moina ve své autobiografii, “takže bylo to příjemné překvapení.” Řekla jsem jim, že si koupím 25 červených máků. “Budu vždy nosit červené máky,” vysvětlovala “vlčí máky z Flanderských polí! Víte proč?” Ukázala jim ilustrovanou básničku plukovníka McCraeho v časopise.
Moina “žádala, aby se červené máky nosily … na památku všech, kteří zemřeli ve Flandrech.” Muži ale neměli bohužel v nabídce žádné máky, “ale slíbila jsem sama sobě, že je odpoledne ve městě koupím.” “Po neúspěšném hledání v řadě newyorských obchodů s novinkami, které nabízely umělé květiny, jsem nakonec červený mák našla. Dva tucty malých, hedvábných, červených máků v židovském obchodě se smíšeným zbožím. Židovská dívka za pultem se mne zeptala, proč chci z umělých květin právě vlčí mák?“
Moina vše židovské asistentce v obchodu vysvětlila, protože byla docela sympatická a její židovský bratr prý padl “mezi máky” za bojovými liniemi ve Francii a několik měsíců už leží ve vojenském hrobě. Mák je židovskou květinou. Proto se dívka Moiny ptala, proč chce koupit právě květinu, kterou nikdo jinak v New Yorku, pokud není Žid, nekupuje. Moina si napsala: “Tento osobní kontakt (s židovskou dívkou) a taková její osobní reakce mě dále přesvědčila, že tato volba vzpomínkového znaku pro ty spící vojáky ve Flanderských polích nebyla náhodou.” Více informací o autobiografii Moiny Michael se dočtete zde.
Z autobiografie Moiny Michael tedy sami vidíte, že nápad nepocházel z její hlavy, ale byla na báseň odkázána a upozorněna židovským vydavatelem Robertem Samuelem Trotter-Benem. Tehdy v New Yorku v roce 1918 nedokázala Moina Michael sehnat umělé vlčí máky nikde jinde, pouze v židovském obchodě, kde v rozhovoru s židovskou prodavačkou se dozvěděla souvislosti, že židé vlčí mák používají pro své padlé a mrtvé, kteří zemřou násilnou smrtí, např. ve válce.
Červení a modří. A ti bez barev…
Tyto souvislosti zde uvádím na margo mého pátečního vysílání na SVCS, aby lidé, kteří se nezajímají o židovské liturgie a symboliky, pochopili a poznali místo a původ, odkud se vlastně symbol fanglí s vlčími máky objevil a odkud vlastně pochází. Veteráni de facto dnes používají, aniž to možná tuší, židovský symbol pro mrtvé, kteří zemřeli násilnou smrtí, tzn. během války, pogromu, holokaustu apod. V diskusi pod minulým článkem už jsem vysvětlovat v komentářích sémantiku a původ těchto symbolů, k tomu se nebudu vracet. Každopádně, nastal čas pro postup na vyšší level, abyste uměli vnímat i další signály, které dnes přišly z Paříže.
Pokud jste se pozorně dívali na televizní záběry, nemohli jste si nevšimnout, že část hostů v Paříží nese na klopách červené vlčí máky (red poppy) a část jich nese modré vlčí máky (blue poppy). A část politiků nenese nic. Zde si musíme vysvětlit tyto podivnosti a rozdíly. Modrá barva vlčích máků symbolizuje Atlantis, je to barva amerických národních elit, neoconů. Červené vlčí máky jsou dnes barvou Domu Rothschild, je to barva sionistických globalistů. Rozestavění politiků a jejich barevné označení je forma rozdělení dresů na šachovnici. Neznamená to ale, že jsou snad nepřátelé, pouze hrají na dvou stranách šachovnice tutéž hru, jejíž pravidlo určují vyšší procesy řízení.
Oslavy 100 let od konce Velké války se nesly v duchu dosud největší roztržky mezi Francií a USA za posledních několik desítek let
Česká televize, Andrej Babiš, celá Česká republika a média jsou v barvě rudých vlčích máků, tzn. symbolů Rothschild, symbolů krve židů, symbolů světového sionismu. Donald Trump, jeho manželka, Emmanuel Macron, na klopě modré vlčí máky. Emmanuel Macron má za úkol infiltrovat modrý sektor, vlézt do přízně Donalda Trumpa, ale ve skutečnosti právě Paříž je v hlavní pozici destrukce americké státní moci v Evropě.
Před 5 dny francouzský prezident řekl [2], že Evropa musí mít vlastní armádu, aby se mohla bránit i před USA a včera Emmanuel Macron navrch prohlásil [3], že Evropa by neměla plánované navýšení zbrojních rozpočtů členských zemí NATO používat na nákupy amerických zbraní. Šok, který to vyvolalo ve Washingtonu, se ani nedá popsat. Donald Trump se urazil, že Evropa by nejprve měla zaplatit USA to, co dluží zpětně za desítky let za obranu Evropy, jejíž náklad nesly USA. Uběhnou dva dny a Emmanuel Macron se lísá do přízně Donalda Trumpa v Paříži. Trump je ale rozezlen a signály ukazují, že vztahy mezi USA a Francií padly na nové minimum.
Co je ovšem zásadní, to je záběr kamer, které při focení politiků zachytily Vladimira Putina, jak se zdraví s Donaldem Trumpem. Po podání ruky totiž Vladimir Putin ukázal Trumpovi zvednutý palec a poplácal ho po ruce, Trump zase poplácal Putina po zádech, když podával ruku Melanii. Výsledný vzkaz a signál je jasný: “Děláš to dobře, Donalde!” a je to pochvala pro Trumpa od Vladimira Putina. A proč si to může Vladimir Putin dovolit? Protože nenese žádnou barvu. Není tudíž na viditelné šachovnici jako nepřítel, na rozdíl od Macrona, Putin je používán nikoliv jako figurka na globální šachovnici, ale má funkci ruky, která mění procesy a pohybu na šachovnici. Jenže, než začneme jásat, musím si uvědomit, že ruka je pouze nástroj. Hlava procesů je úplně jinde. Znovu je třeba si uvědomit, že zatímco USA pod vedením Trumpa (a jejich spojenci v generálních štábech armád NATO) jsou ve válce se sionisty, Izrael bez označení a barev přebírá procesy světového řízení. Skrze Donalda Trumpa a skrze Vladimira Putina. Nemít barvu neznamená neúčastnit se hry, to je třeba mít stále na paměti.
Postavené figury v politice hrají jednu společnou hru, jejíž pravidla určuje někdo úplně jiný
Doslova mně vyděsilo, když se zpětně dívám na pořady ČT na internetu a vidím tu záplavu červených vlčích máků na klopách redaktorů, redaktorek, ale i vrcholných politiků, umělců. Uctívat mrtvé gojímy židovským symbolem vlčího máku nasáklého krví, je opravdu něco nevídaného. Nikoho nepřekvapí, že rudý vlčí mák měla dnes v Londýně i celá zkorumpovaná královská rodina na balkóně Westminsteru. Ta země je ztracena, už jí není pomoci. Bude na šachovnici obětována, rozpolcena, rozebrána.
Protože víte, jak končí šachová partie? Většina figurek je ze hry vyřazena, ale hra nekončí triumfem nebo nějakým spektáklem, ale stavem status quo. Šach-mat je situace, kdy hra končí ne vítězstvím, ale situací, kdy obě strany už dál nemohou táhnout, ale jedna z nich je prohlášena vítězem. Jako po skončení války. Jedna strana přizná porážku, druhá si přisoudí výhru. Ale figurky zůstanou, jenom se postaví nová šachovnice a rozestaví se znovu od začátku do nových pozic. A lidé se potom ptají, proč se pořád opakují války, konflikty, vzestupy a poklesy životní úrovně. A proč nakonec situace eskaluje a končí šach-matem?
Musíte si konečně uvědomit, kdo jediný na této hře vydělává? Koho jediného prohry nebo výhry na šachovnici, bez ohledu na výsledek, těší a zajišťují mu zisky? Kdo není ovlivňován válkami figur? Židovské banky, které financují všechny figurky na šachovnici. Všechny ty s vlčími máky, ale i všechny ty bez barevného odlišení, protože i v té skutečné válce nejnebezpečnější nejsou vojáci v barvách uniforem, ale ti, kteří bez barev a uniforem rozhodují v lóžích o tom, komu co a za kolik, a komu co a jak vzít a přerozdělit.
Řev se totiž objeví vždy pouze tehdy, když někdo začne prosazovat barvy národa a vlastní hry, podle vlastních pravidel a bez souhlasu sionistů. Taková země je zničena, zdevastována, “osvobozena” importem revoluce, prezident je svržen, vyhnán, postaven před soud v Haagu, nebo je prezident “onemocněn” a umírá na rakovinu nebo jinou nemoc. Jen 3 země světa dnes nemají své centrální banky pod kontrolou sionistů: KLDR, Venezuela a Írán. Jenže Írán do této skupiny už brzy patřit nebude, pokud dojde k podpisu EuroSWIFTu. Světová vláda Domu Sion je na dosah.
-VK-
Šéfredaktor AE News