Akce „Beretta“ jede dál. A Babiš si uplatil Transparency International? A co když Babiš i Transparency International jsou pouze nástroji GP?
Na úvod se vraťme do roku 2012, do roku počátku pádu vlády Petra Nečase a s ním ODS, tedy do dubna 2012 a k tehdejší demonstraci na Václavském náměstí, více o ní zde:
K této akci cituji z odkazů ve svém článku o pádu Petra Nečase: „Obavy jsou na místě. Takže zatímco Janeček vyvolává skrze občanské protesty akce ZDOLA, hnutí ANO 2011 boduje u manažerských elit. „Mně je to, co dělá Babiš, sympatické. Podporuji ho, ale nemohu to dělat veřejně, protože jsme závislí na veřejných zakázkách,“ řekl týdeníku Ekonom šéf významné české stavební firmy.“
A zde kousek z dalšího odkazu v mém tehdejším článku: „Naplněný Václavák má 250 až 300 tisíc lidí, před tím už zjedi nemůžou couvnout. Když to správně zmanažujeme, tak to bude fungovat,“ řekl Janeček na přednášce organizované blogerským spolkem Kroměřížan.cz.“„Moje představa je spíš druhý listopad,“ reagoval Janeček na hlasy z publika žádající skutečnou revoluci, kterou však šéf fondu odmítl jako „velmi nebezpečnou.“ Podle něj je potřeba změnit systém zevnitř za pomoci „tlaku ulice“.
„Problém zjedů chce Janeček vyřešit třemi kroky: změnou volebního systému, zákazem politické reklamy a majetkovými přiznáními kandidátů do Parlamentu. Aby se zabránilo patovému rozložení sil, má být podle Janečka poslanců 199 místo dnešních 200. Tyto tři kroky chce Janeček prosadit do PŘEDČASNÝCH VOLEB, které podle něj PŘIJDOU NA JAŘE“ – pozn.: přišly na podzim, ale vizionář Janeček se nemýlil….
„Raději Babiše než Holešovskou výzvu“
Na rozdíl od demonstrace Holešovské výzvy, která podle Janečka jen neguje, se Janeček svými třemi hlavními požadavky snaží podle svých slov přinést „program pozitivní změny.“ Odmítl, že by ve svých politických snahách nějak úzce spolupracoval s miliardářem Andrejem Babišem – ale:„Jsem přesvědčen, že je to slušný člověk, ale může to být ten příklad, že se i ze slušného člověka stane (v politice) zjed,“ řekl o Babišovi. „Radši bych ale šel do rizika a dal moc Babišovi než Holešovské výzvě,“ dodal.
Čas na změnu se podle něj krátí, protože lidé jsou čím dál náchylnější k radikálnějším řešením. „Pokud se něco nezmění, SYSTÉM a GLOBÁLNÍ EKONOMIKA SPĚJÍ KE KOLAPSU. NEMÁME ANI OSM LET“ varoval. (zdroj zde, zde). Tolik z mému dávnějšího článku a nyní k naší současnosti.
Janečkem avizované předčasné volby proběhly a s nimi přišel A. Babiš
Dnes už víme, že v následujícím dění padla Nečasova vláda, že Janečkem avizované předčasné volby se na podzim 2013 skutečně uskutečnily a že jako nový politický subjekt v nich uspělo Babišovo hnutí ANO 2011. K tomu musíme doplnit, že v lednu téhož roku v první přímé volbě prezidenta zvítězil Miloš Zeman, který tak nahradil Václava Klause a který za Česko podepsal dokumenty EU, jichž byl Václav Klaus brzdou. V souhrnu se tak – slovy Karla Janečka – v Česku „pohnuly ledy“. A nutno připomenout, že se tak stalo poté, co v roce 2012 proběhly volby v USA i v Rusku (a nemůžu nepřipomenout, že poté, co v Londýně proběhly velmi symbolické LOH). A kdy se věci GLOBÁLNĚ začaly měnit do podoby, v jaké jsou dnes, kde finálními třešničkami jsou: vznik čínské AIIB, návštěva čínského prezidenta v Británii a v USA, přistěhovalecká vlna v Evropě, jaderná dohoda s Íránem, Brexit a – Trump. A jestliže Janeček v roce 2012 řekl „Nemáme ani osm let“, tak svět je právě v polovině tehdy spuštěného procesu a hlavní postavou jeho druhé poloviny je D. Trump.Vítězství D. Trumpa – konec Pax Americana, proto odstavování neoconů v USA a jejich přisluhovačů všude ve světě.
A. Babiš v Česku je ve stejné roli jako D. Trump v USA
Jestli D. Trumpa a A. Babiše něco spojuje na první pohled, pak oba jsou to miliardáři a především byznysmani, kteří chtějí stát řídit jako firmu. Avšak to hlavní, co je spojuje, je, že jsou to samostatné jednotky, nepropojené s žádnou z dosud o moc se dělících politických stran, resp. oba jsou v opozici k těmto stranám – D. Trump jde proti neoconům napříč republikány i demokraty a A. Babiš jde proti havlistům napříč ODS i ČSSD. V souhrnu o bou můžeme říct, že likvidují „staré struktury“ a že to je jejich hlavním úkolem. Co o obou dále můžeme říct, že oba byli na svou současnou roli připravováni (ač si toho nemuseli být vědomi) a protože tento článek má být především o Česku, tak dále už jen o A. Babišovi, o jeho boji se všemi a o kauze, která spustila vládní krizi: Babiš-Sobotka.
Erik Best se na téma Babiš vs Sobotka měl nedávno vyjádřit: „Sobotka: Vládní krizi může za 10 minut vyřešit Andrej Babiš, a to tím, že předá do rukou ČSSD agendy ČEZ, OKD a Škoda Transportation.“ Což Erik Best myslel ironicky s tím, že tyto tři kauzy jsou hlavními, proč má ČSSD z Babiše strach a proč se jej chce zbavit.
Ale začněme nejdříve tím, čím A. Babiš nejen nad ČSSD, ale nad všemi napříč stranami získal takovou moc, že dnes proti němu nikdo nemůže vystoupit přímo, ale pouze přes všelijaké pseudokauzy. Čímž se dostáváme do roku 2002 a tím k privatizaci Unipetrolu, tedy k moci, kterou tehdy Andreji Babišovi posvětil Miloš Zeman. A zde zdůrazněme, že Miloš Zeman, který jako prognostik věděl, proč se od začátku obrací směrem Východ (stejně jako V. Klaus) zřejmě věděl i to, že jednou bude člověk typu A. Babiše velmi žádoucí (jak píšu výše, vidím to tak, že A. Babiš byl na svou příští roli vybrán dávno předem, stejně jako D. Trump).
Privatizace Unipetrolu
Tady je na internetu tolik materiálu, že v rámci co nejstručnějšího popisu vidím jako dostačující uvést tento souhrn, cituji:
„V roce 2001 vláda Miloše Zemana (ČSSD) rozhodla o zahájení privatizace majoritního státního podílu. Hlavním zájemcem byl Andrej Babiš s menším společníkem Polski Koncern Naftowy (PKN) ORLEN , v níž vlastnil polský podnikatel Jan Kulczyk sice jen šest procent, ale kterou kompletně ovládali jeho lidé (chtěl pak převzít síť šesti set benzinových pump vlastněných Unipetrolem). I když mezirezortní privatizační komise doporučila jako vítěze britskou společnost Rotch Energy, která nabídla 444 miliónů eur (tehdy asi 14,5 miliardy Kč), vláda v prosinci 2001 rozhodla o prodeji české společnosti Agrofert (a PKN ORLEN) za 361 miliónů eur (tehdy asi 11,7 miliardy Kč).
Rozhodnutí vlády bylo podivné. Ukázalo se totiž, že Unipetrol byl přiklepnut firmě, o níž tehdy Babiš tvrdil, že patří švýcarskému podniku Ameropa. Když vedení Ameropy vlastnictví Agrofertu popřelo, tvrdil Babiš, že většinový podíl v novém vlastníkovi Unipetrolu drží jiná švýcarská firma O.F.I. – ale tato společnost byla jen schránkou ve švýcarském daňovém ráji městečku Baar. Zemanově vládě tyhle úskoky nevadily, Babiš ale slíbených 12 miliard za Unipetrol nezaplatil (banka mu neměla dát dostatečný úvěr) a po roce byl nucen odstoupit od smlouvy. To vůbec ale nevadilo následující Špidlově vládě (ČSSD), která Agrofert pustila do soutěže znovu, tentokrát v obráceném gardu. Hlavním zájemcem byl polský PKN ORLEN s podporou Agrofertu Andreje Babiše.
Na podzim 2003 se ve Vídni sešel polský miliardář Jan Kulczyk s významným agentem ruské tajné služby Vladimirem Alganovem, a to vyděsilo polskou bezpečnost. Kulczyk vedle podílu v PKN ORLEN totiž vlastnil významné podíly v polské energetice a ropném průmyslu a Poláci dostali strach, že se jejich strategické podniky dostanou pod vliv Rusů. Kulczyka začala prověřovat policie i tajná služba, k věci vznikla parlamentní komise.
Babiš získal od Kulczyka písemný závazek, že po úspěšné privatizaci mu prodá PKN ORLEN za tři miliardy korun čtyři chemičky z portfolia Unipetrolu (Lovochemii, Aliachem, Chemopetrol a Spolanu). I tato smlouva vzbudila v Polsku rozruch, protože podle renomovaných odhadů měly tyhle firmy cenu aspoň o pět miliard vyšší. Vznikla otázka, proč by tak protřelý byznysmen jako Kulczyk šel do obchodu, na kterém ztratí tak obrovskou sumu?
V lednu 2004 podalo předběžnou nabídku sedm společností nebo konsorcií. Z šesti platných nabídek vláda do užšího výběru vybrala pouze nabídky polské společnosti PKN ORLEN (podporované Agrofertem), maďarského MOLu a Shell. Konečnou nabídku pak podal pouze PKN ORLEN – 11,3 mld. Kč za 63% podíl v Unipetrolu a 1,7 mld. Kč za pohledávky České konsolidační agentury. Tuto nabídku vláda přijala v dubnu 2004 a prodej byl finalizován v roce 2005. Výhru stvrdil už Grossův (ČSSD) kabinet.
Celý proces privatizace Unipetrolu provázely zvěsti o různých formách korupce. Podezření z korupce směřovalo jak do Polska, u nás pak hlavně na Stanislava Grosse. Nejznámější byla tzv. aféra pět v českých. TV Nova dostala od neznámého dárce záznamy schůzek polského lobbisty Jacka Spyry se šéfem kanceláře premiéra Paroubka (ČSSD) Zdeňkem Doleželem. Obsahovaly dvě pasáže, ve kterých Spyra rozebírá údajnou korupční nenasytnost bývalého premiéra Grosse a Doležel říká: „Sejdeme se u lesa a na stole bude pět“ – což všechna média přeložila jako žádost o pětimilionový úplatek. Spyra Doležalovi také tvrdí, že Andrej Babiš je nejvíc provázán s Grossem a jeho manželkou Šárkou, přes jejíž agenturu posílá Grossovi peníze.
Podle tehdejších spekulací v polském tisku Kulczyk s Babišem rozdali v Polsku a v Česku dohromady 42 milionů eur – v každé zemi půlku. Babiš prý za tyto peníze zařídil souhlas české vlády s privatizací Unipetrolu pro PKN ORLEN a Kulczyk za svůj korupční balík koupil naopak souhlas tehdejší polské vlády s pětimiliardovou slevou pro Babiše.
Babiš se těšil, jak za svou pomoc získá výhodně podíly v kýžených firmách. „Beze mne by Poláci nikdy v privatizaci neuspěli,“ nechal se slyšet v jednom z rozhovorů. Babiš, podobně jako Kulczyk v PKN ORLEN, vlastní v Unipetrolu sice jen podíl v některých jeho dceřiných firmách, ale do nástupu Poláků ovládali holding jeho lidé. Jenže pak se v Polsku změnila vláda a s ní i vedení polostátního ORLENU. Z partnerů se rázem stali nejhorší nepřátelé. PKN ORLEN na jaře 2006 oznámil, že dohody s Agrofertem nesplní.Formálně je napadli polští právníci, ale ve skutečnosti si Poláci patrně spočítali, že se jim odstoupení od smluv prostě vyplatí. Například Kaučuk byl ve smlouvách s Babišem oceňován na 1,6 miliardy korun, později jej PKN ORLEN prodal chemičce Dwory za 5,5 miliardy.
Babiš zažaloval PKN ORLEN celkem ve čtyřech arbitrážích. Uspěl však pouze jen v jedné z nich (získal 2,5 mld. korun). Neuspěl ve třech, z nichž ta poslední zněla na bezmála 20 mld. korun. Sociální demokraté (Zeman, Špidla, Gross, Paroubek) Babiše, vedeného v seznamech někdejší komunistické rozvědky (krycí jméno Bureš), vždy podrželi. Jejich přátelské „objetí“ se mezitím přetavilo z byznysu do politické roviny a Babiš je dnes ve skutečnosti ten, který dnešní Sobotkovu vládu řídí.“ Konec citace, zdroj zde
Napadnutelné kauzy A. Babiše
Privatizace Unipetrolu se nepovedla, dle mého proto, že Babiš neměl zájem o Unipetrol jako celek, ale pouze o jeho chemičky, o kterých věřil, že je na oplátku získá od polské strany. Místo toho se s Polskem soudí a naposledy mu požadavek 20 miliard zamítl i Nejvyšší soud (podzim 2016 zde), spor ale stále běží. K tomu Babišovi svítá naděje, že polská PKN Orlen zvažuje prodej části Unipetrolu, tam se však už angažují Křetínský a Kellner, Babiš se přesto snaží o zisk těch částí, o které měl od začátku zájem (zde). S Unipetrolem se to Babišovi sice nepovedlo, přesto: úplatky napříč celou ČSSD (plus kauzy vedoucí až k Mrázkovi) z něj učinily osobu, která mocensky má v hrsti celou ČSSD (a nejen ČSSD). I to je důvod, proč sám Sobotka tuto kauzu nemůže naplno vytáhnout, ač se o to v nedávných „OVM“ na čt 24 lehce pokusil.
Pak je zde kauza Čapí hnízdo z roku 2008, týkající se dotací z EU, kterou ovšem Bradáčová řešit odmítla, protože škoda není dostatečná – zde, přesto kauzu řeší EU a více o celé kauze zde. A pak je tady ČEPRO (Česká Produkce ROpy), které zcela patří pod Ministerstvo financí a pro které 87% bionafty dodává právě Agrofert – více zde. V souhrnu jsou kauzy Unipetrol, Čapí hnízdo a biopaliva pro Čepro hlavními kauzami, kde je Babiš napadnutelný, ale také jsou to oblasti, pro které Babiš mohl mít zájem vstoupit do politiky. A mnohé jiné, na které zde nejen že není prostor, ale ve kterých tápou i ti, kteří se tématu „Babiš“ věnují naplno.
Kauzy, které může napadnout Babiš
A tady se dostáváme k výše citovaným slovům Erika Besta: „Vládní krize by skončila, kdyby Babiš kauzy ČEZ, OKD a Škoda Transportation plně přenechal ČSSD“. A zatímco první dvě jsou všeobecně známé, Škoda Transportation je kauzou vcelku v ústraní. A přitom to byla právě ona, která současnou vládní krizi naplno vyostřila a která pro můj pohled přinesla zásadní souvislosti. Jde totiž o kauzu, která vedla až ke zrušení Roberta Šlachty a která do českého dění vnesla takový průlom, že nejen M. Kalousek o vládní krizi, kterou spustila, hovoří v tom smyslu, že přes ní jde o další směrování České republiky. Čímž už se dostáváme k tomu, o čem píšu ve smyslu rolí D. Trumpa a A. Babiše (plus prezidenta Zemana). Ale po pořádku.
Slovy Karla Janečka bylo v roce 2012 „správně zmanažováno“ a přišel A. Babiš. Na jedné straně sice hájí své zájmy (Unipetrol, Čapí hnízdo a dotace, Čepro a biopaliva), na druhé straně však jako člověk typu D. Trumpa přichází s úkolem likvidovat české podporovatelé neoconů (havlisty) a v tom se stává spojencem M. Zemana a jeho směru k euroasianismu. Jako člověk, který v žádné politické straně nepůsobil a jako ministr financí, v jehož kompetenci je odhalování daňových úniků a prověřování finanční politiky firem, stejně jako státem pochybně provedených privatizací, vzbuzuje strach ve všech „starých politických strukturách“ napříč stranami a výsledkem je, že všichni se spojí (dokonce i Sobotka a Kalousek) proti Babišovi.
Od sporné privatizace OKD k Sobotkovi a ke kauze Škoda Transportation
V privatizaci OKD má nejvíce másla na hlavě právě ČSSD. V roce 1998 ovládla majoritní podíl v OKD firma Karbon Invest podnikatelů Koláčka, Otavy a Przybyly a o šest let později, v září 2004, jim Grossova vláda v přímém prodeji přenechala za 4,1 miliardy Kč svoje akcie OKD, celkem 45,9 procenta. Ministrem financí zodpovědným za prodej akcií byl dnešní premiér Bohuslav Sobotka. Do ceny byly zahrnuty i byty OKD v ceně jen 40 tisíc Kč za jeden. Z celkem 32 dceřiných firem OKD byly oceněny jen tři. Začátkem listopadu 2004 se jako nový vlastník OKD ohlásila firma RPG Industries Zdeňka Bakaly.
Zde stojí za pozornost, že jméno Koláček, stejně jako opět ČSSD, figurují i ve sporné privatizaci MUS (Mostecká uhelná společnost), kdy státní podíl odprodala vláda Miloše Zemana, který byl v souvislosti s kauzou vyslýchán ve Švýcarsku spolu s bývalými ministry své vlády V. Špidlou, M. Grégrem a E. Zemanem. (zdroj). A za nemalou pozornost dále stojí, že v privatizaci MUS figurovala i Škoda Plzeň (dnes Škoda Transportation), jejíž privatizaci v roce 1990 posvětila vláda V. Klause s ministrem hospodářství V. Dlouhým.
A právě z kauz OKD a Škoda Transportation musí mít ČSSD a obzvláště B. Sobotka těžkou hlavu. Ještě jinak: kauzou Škoda Transportation začalo kolem Sobotky přihořívat a nelze se divit, že kauza přerostla až ve vládní krizi. Ono totiž přihořívá směrem k blízkému příteli Bohuslava Sobotky, údajně nejvlivnějšímu muži v Česku, k Radku Pokornému.
Radek Pokorný, přítel Bohuslava Sobotky (a všech?)
Už od dob studií osobní přítel Bohuslava Sobotky působí ve dvou funkcích, souvisejících s právem a i laickým pohledem ve funkcích, které by se navzájem měly vylučovat, neboť jimi jde o střet zájmů.
Radek Pokorný, funkce první – místopředseda Hospodářské komory České republiky. Hospodářská komora České republiky (HK ČR) je samosprávnou organizací zastupující podnikatelskou veřejnost (mimo zemědělství, potravinářství a lesnictví) v České republice a prosazující její zájmy. Členy mohou být fyzické i právnické osoby. // V oblasti zemědělství, potravinářství a lesnictví působí Agrární komora České republiky, která byla založena stejným zákonem jako HK ČR a vyvíjí podobnou činnost. Jejich společným orgánem je Rozhodčí soud. (zdroj a více zde). Zbývá doplnit, že předsedou Hospodářské komory je Vladimír Dlouhý (a před pár dny zvoleným i na další období – více zde). Z popsaného plyne, že HK ČR a její Rozhodčí soud má zastupovat stát ve všech sporných případech, kdy by stát utrpěl újmu.
Radek Pokorný, funkce druhá – majitel advokátní kanceláře Pokorný, Wagner a spol. (více zde). A v tomto postavení Radek Pokorný zastupuje zájmy soukromých subjektů, tedy i firem, a to i takových, se kterými se stát přes Rozhodčí soud při Hospodářské komoře soudí v případech, kdy by utrpěl újmu. V takových případech Radek Pokorný pracuje proti zájmům státu a jak v článku: „Kdy Sobotkův přítel pracuje proti zájmům státu“ píše zdroj zde, případů, kdy v tom Radek Pokorný byl úspěšný, není málo (viz kauza „Eurovia“ s vlnící se dálnicí v Ostravě či kauza „Skanska“).
Těžkou hlavu z přátelství s tímto vysoce vlivným mužem musí mít Sobotka dále i kvůli kauze OKD, kde v rozplétání nevýhodné privatizace OKD vyšlo najevo, že ve stejném duchu „sezení na dvou židlích“ Pokorný fungoval už v době, kdy Sobotka coby ministr financí připravoval prodej dolů. Pokorný tehdy pracoval pro budoucího kupce (Bakala) a současně poskytoval rady státu, jak přesvědčit Evropskou unii, že privatizace byla v pořádku.
Radek Pokorný v privatizaci OKD
A aby nebylo málo, Radek Pokorný v minulosti pracoval i pro Babišův Agrofert a své politické kontakty úročí i byznyse. „Jeho neotřesitelné postavení v polostátní skupině ČEZ nezměnil ani odchod jeho spolužáka z práv Martina Romana; firma dál patří do hlavní sféry jeho vlivu. Stejně tak tam patří mediální domy, jako třeba Economia,“ – uvádí zdroj pod obrázkem o vlivu Radka Pokorného:
Zdroj fota a více zde
Za dobu svého působení se Radek Pokorný propojil se všemi vlivnými lidmi napříč politickými stranami a v kuloárech se šeptá, že je to on, kdo řídí a ovládá Sobotku – více „Kdo je tajemný muž, který hýbe premiérem“ zde a „Fotogalerie z narozeninových oslav přítele B. Sobotky číslo 1 v pražském Rudolfínu“ zde. Nelze tedy nevěřit, že Radek Pokorný je právem označován za nejvlivnějšího muže v Česku.
Mapa zákulisního vlivu v české politice – Radek Pokorný hned vedle B. Sobotky
O čem se jen šeptá, to si dovolil alespoň naznačit hejtman a Sobotkův stranický rival Michal Hašek v době tzv. “lánského puče“ ČSSD v interview čt 24: „Nyní půjde o to, jestli ČSSD bude autonomní stranou, nebo slabým článkem budoucí vlády, kde si bude někdo, třeba pan Babiš, vodit premiéra na provázku… Nevím, zkuste se zeptat pana doktora Pokorného. Třeba o tom ví víc,” – interview z října 2013 zde
Politická rozbuška: kauza Škoda Transportation vs České dráhy (stát)
Tady je nutné přiblížit, že jde o tři roky táhnoucí se spor o peníze Spor o peníze v souvislosti se zpožděnou dodávkou dvaceti lokomotiv, které Českým dráhám měla dodat společnost Škoda Transportation. Příběh začal v dubnu 2004, kdy byla mezi subjekty uzavřena kupní smlouva s dohodnutou cenou 2,7 miliardy korun, jednou z podmínek přitom bylo povolení k provozu lokomotiv ve všech okolních zemích. Dráhy lokomotivy obdržely v létě 2013 – se čtyřletým zpožděním. To Škoda vysvětlovala změnou norem pro fungování lokomotiv, tedy zásahem vyšší moci, všechna potřebná razítka však stroje nemají dodnes. V listopadu 2015 o sporu rozhodoval Rozhodčí soud (ten, který je součástí Hospodářské komory ČR, kde předsedou je Vladimír Dlouhý a jedním z místopředsedů právě Radek Pokorný, tedy ten soud, který má chránit zájmy státu). A výsledek byl takový, že stát v tomto sporu prohrál a že tím pro stát vznikla povinnost zaplatit Škodě transportation 1,2 miliardy dolarů.
Ministr dopravy Ťok (ANO) reagoval: „Je to zcela skandální a protizákonné rozhodnutí vydané zjevně podjatými rozhodci. /// Stát má být potrestán za to, že Škoda Transportation dodala vlaky pozdě, draze a dosud bez povolení jezdit v Německu?“ zde. K rozhodnutí se vyjádřil i A. Babiš m.j. slovy „Nejdražší tramvaje na světě má Praha a od včerejška mají nejdražší lokomotivy České dráhy. Gratulujeme Škodě Transportation“ více zde.
Stát prohrál, k tomu tady ale je důležitá otázka, kdo ve sporu zastupoval vítěznou Škodu Transportation. A odpověď není překvapivá – byl to přítel B. Sobotky Radek Pokorný, přesněji jeho kancelář Pokorný, Wagner & partneři.
V popředí Radek Pokorný, za ním nápis „Advokátní kancelář Pokorný, Wagner a spol“. Zásluhou přítele B. Sobotky stát za České dráhy vyplatil firmě Škoda Transportation 1,2 miliardy dolarů
Komu patří Škoda Transportation?
Víme už, že zájmy této firmy ve sporu se státem (České dráhy) úspěšně zastupoval Radek Pokorný. Než se posuneme k tomu, kdo ve sporu hájil České dráhy, tzn. zájem státu, je na místě přiblížit, kdo vlastně je vlastníkem Škody Transportation, tzn. toho, co po privatizaci Škodovky jakožto strojírenského gigantu vzniklo. A tady zjistíme, že kromě vlastníků skrytých někde na Kypru, jsou to tři postavy ČSSD – dvě spojené a nepravomocně odsouzené v souvislosti s praním špinavých peněz v privatizaci Mostecké uhelné a třetí je hejtman Plzeňského kraje Josef Bernard.
Josef Bernard (ČSSD), hejtman Plzeňského kraje. S nástupem na post hejtmana slíbil, že se bude od Škodovky distancovat. “Opustím všechny funkce ve firmě a svůj podíl dám do správy advokátní kanceláři“. Bernard zastával ve Škoda Transportation funkci generálního ředitele a jakožto výkonný ředitel vedl i její mateřskou firmu Škoda Holding, kterou česká a švýcarská policie v minulých letech neúspěšně prošetřovala v souvislosti s jejím podezřelým ovládnutím. Po dobu výkonu politické funkce předá Bernard správu svého podílu právnické firmě a případný výnos z dividend chce věnovat na charitu. Zdroj zde, zde
A to pak je pro Sobotku těžká volba, kdo by v kauze „Škoda Transportation vs stát“ měl být vítězem a kdo poraženým… Ale po této odbočce pojďme dál a sice k tomu, kdo v kauze hájil zájmy státu, tzn. Českých drah.
České dráhy v zastoupení americké advokátní kanceláře Weil, Gotshal & Manges
Ve sporu „Škoda Transportation vs. České dráhy“ byl stát zastupován americkou advokátní kanceláří Weil, Gotshal & Manges. O té si m.j. můžeme přečíst toto (zdroj):
„WEIL je součástí mezinárodní právní kanceláře WEIL, GOTSHAL & MANGES LLP, která kromě České republiky působí ve Spojených státech amerických (kanceláře ve městech New York, Austin, Boston, Washington D.C., Miami, Houston, Providence, Wilmington, Dallas a Silicon Valley), Číně, Francii, Maďarsku, Německu, Polsku, Velké Británii a Dubaji a celosvětově má více než 1.300 právníků.“ Dále si můžeme přečíst, že v roce 2013 česká pobočka Weill, Gotshal & Manges získala v Londýně cenu pro nejlepší mezinárodní advokátní kancelář v České republice (zdroj).
Ponechme nyní tuto advokátní kancelář stranou a vraťme se k tomu, že konkrétním advokátem, který na straně Českých drah ve sporu vystupoval, byl Karel Muzikář. A právě on se stal ústřední postavou v následném zrušení Roberta Šlachty.
Karel Muzikář, advokát WEIL, GOTSHAL & MANGES LLP, která ve sporu se Škodou Transportation prohrála
Navzdory arbitrážnímu verdiktu se kancelář s prohrou nesmířila, označila jej za protiprávní a přesvědčila ministerstvo dopravy, že se má obrátit na civilní soud. A byl to také Muzikář, kdo inicioval trestní oznámení na rozhodce a tím tak odstartoval policejní vyšetřování miliardové kauzy. A to už jsme na začátku roku 2016, kdy mělo dojít k výrobě kompromitujících materiálů na Karla Muzikáře a tím k diskreditaci celé advokátní kanceláře. Stručně měla mít výroba materiálů tento průběh:
„Soukromý detektiv Igor Gáborík požádal protikorupčního policistu Radka Holuba, aby proti Muzikářovi vyrobil dokument o zahájení úkonů trestního řízení. Muzikář se měl dle přání Gáboríka stát podezřelým z toho, že Českým drahám svým způsobem zastupování způsobil škodu. Holub, tehdejší vedoucí oddělení odboru korupce na protikorupční policii (ÚOKFK), žádosti vyhověl a dokument zhotovil. Takový dokument pak měl podle policistů sloužit k Muzikářově diskreditaci, která by zcela jistě vedla k jeho stažení z případu. Stát by se těžko nechal zastupovat někým, o kom by se objevilo, že jej vyšetřuje policie. Kdo přesně si Gáboríka s Holubem k případu najal, to zatím kriminalisté nevypátrali.“ (zdroj)
Výbušná Beretta a Šlachta s Bradáčovou
V polovině května 2016 se pražský lobbistický a finanční svět otřásl v základech, když protimafiánský útvar Roberta Šlachty spolu s vrchní pražskou žalobkyní Lenkou Bradáčovou spustil akci s krycím názvem Beretta. Kvůli podezření z vynášení informací z bezpečnostních složek za úplatu detektivové tehdy obvinili tři muže: důstojníka protikorupční policie Radka Holuba, bývalého příslušníka Celní správy Pavla Šímu a bývalého policistu a soukromého detektiva Igora Gáboríka. Šlachtovi detektivové je při předávce kompromitujícího materiálu v květnu zadrželi. Gáborík a Holub jsou od května stíhaní a čelí obvinění ze zneužití pravomoci, podplácení a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací. (zdroj, zdroj)
K případu se vyjádřila i státní zástupkyně Marie Benešová: „Ve funkci nejvyšší státní zástupkyně jsem zažila, že se leckdo ve prospěch někoho snažil zákon ohnout takzvaně o kandelábr. Setkali jsme se s tím v kauze Čunek, abych uvedla příklad. Že by si ale někdo dovolil účelově kriminalizovat nevinného člověka, to jsem ještě nezažila,“ řekla LN Benešová, jež v kauze Beretta zastupuje Karla Muzikáře. Tady stojí za pozornost, že o Marii Benešové, která se distancovala od ČSSD, je uvažováno jako o příští Babišově ministryní spravedlnosti (zdroj)
Akce Beretta byla akcí ÚOOZ (Útvar pro odhalování organizovaného zločinu), kterému velel Robert Šlachta a polopaticky řečeno v ní šlo o to, aby policie odhalila organizovaný zločin v řadách policie. Výsledkem akce pak bylo, že na pokyn Milana Chovance ČSSD přišla s reorganizací policie tak, že ÚOOZ byl sloučen s ÚOKFK v jeden celek – Národní centrála proti organizovanému zločinu(NCOZ) a Robert Šlachta odstoupil. Po této reorganizaci, kterou proti vůli ANO ČSSD prosadila, měly do sféry nově zřízeného útvaru přejít i všechny vyšetřované („živé“) kauzy, m.j. tedy i kauza výroby kompromitujících materiálů na Karla Muzikáře.
Akce Beretta je v základu o vynášení informací z trestních spisů za úplatu a jde v ní také o vyšetřování případů v Nemocnici Na Homolce a na pražském dopravním podniku. A Lenka Bradáčová, která byla proti reorganizaci policie, rozhodla, že tyto kauzy nepřejdou pod nově vzniklý útvar NCOZ, ale „citlivou kauzu policistů podezřelých z vynášení informací z trestních spisů přenechá původnímu týmu vyšetřovatelů z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), přesunou se ale pod Národní protidrogovou centrálu.“ (zdroj). Což v souhrnu znamená, že hlavní účel policejní reorganizace se nekoná – jinak řečeno, že ČSSD si vůbec nepomohla. A ještě jinak řečeno: že karty jsou stále na straně Babiše.
Milan Chovanec, Andrej Babiš, Robert Šlachta
Shrnutí a o co skutečně jde
Kauza „Škoda Transportation vs. České dráhy“ spustila mnohem větší boj, než jsou 1,2 miliardy dolarů, které stát musel zaplatit. Když pomineme, že pohledem občana se přítel Bohuslava Sobotky vlastně podílí na okrádání státu, z vyšší roviny je kauza krokem k likvidaci ČSSD, neboť upozorňuje, že mezi vlastníky Škody Transportation jsou m.j. lidé spojení s privatizací Mostecké uhelné (MUS) a dále jedním z majitelů je člen ČSSD, nyní dokonce hejtman Plzeňského kraje. Pokud by kauza pokračovala (jak to Karel Muzikář – zástupce americké advokátní kanceláře – má v plánu), bylo by zřejmě jen otázkou času, kdy by došlo i na kauzu OKD. ČSSD proto upřednostnila prohru státu a k tomu následně přidala reorganizaci policie tak, aby na další šetření nemohlo dojít.
Zásahem Lenky Bradačové (!) se však kauza do kompetence reorganizované policie nedostane, což pro ČSSD znamená, že kroky k její likvidaci stále běží. A že jsou to kroky, které ladí se záměry (úkoly) Babiše a že ty se nemají týkat jen likvidace ČSSD, ale po nedávné likvidaci ODS také TOP 09 a prakticky všech těch dosavadních stran, které se dosud jen střídaly u moci, to už si uvědomují všichni, proto současnou situaci na české politické scéně lze shrnout do slov: „Všichni vs. A. Babiš“. Což ale ještě z vyšší perspektivy má analogii se situací v USA, kterou lze nazvat „Všichni vs. D. Trump“.
Když jsem 9.května napsala tento diskusní komentář: „Mě se to jeví tak, že skončí-li Babiš, zákonitě skončí i Zeman, což by v souhrnu znamenalo výhru Sobotky/Bakaly/neoconů – viz např. tento odkaz. A protože si myslím, že tento směr je globálně již nežádoucí (nemluvě o tom, že Bakala je vedle Babiše jen chudým příbuzným), že to je hlavní důvod, proč si je Zeman tak jistý podporou Babiše proti Sobotkovi, ač máslo na hlavě má v případě obou, resp. v případě Babiše i Bakaly, když prvnímu daroval Unipetrol a druhému OKD“ (viz zde), stále jsem tápala v jedné věci: Jakou má logiku, že Zeman je na straně Babiše, když na straně Babiše je současně i trio „Šlachta, Bradáčová, Ištván“ (připomenu Bradáčovou: „Babiše řešit nebudu„).
Od roku 2012, kdy toto trio položilo Nečase a ODS a to za vydatné pomocí Karla Janečka a jeho Transparency International (viz úvod článku a „Když to správně zmanažujeme, tak ta vláda padne“ ), jsem totiž byla přesvědčená, že všichni jmenovaní pracují pro americké zájmy. Tak jakou má logiku, že Zeman, který vystupoval proti Schapirovi a proti USA vůbec, je podporou Babiše vlastně na straně těch, kteří zrušili Nečase???
A nitky začaly zapadat až kauzou „Škoda Transportation“ a vším dalším, co se od kauzy odvíjelo! První „blik“ se však dostavil, když jsem zjistila, že zájmy státu v této kauze zastupuje americká advokátní kancelář Weil, Gotshal & Manges. A k té se teď vrátím a dopovím, co jsem na začátku nedopověděla.
Zopakuji, že je to americká mezinárodní advokátní kancelář, která s více než 1000 právníky má pobočky v Bostonu , Washingtonu, DC , Miami , Houstonu , New Yorku , Silicon Valley , Dallasu , Paříži , Londýně , Mnichově , Praze , Pekingu , Hongkongu , Šanghaji , Frankfurtu , Budapešti , Varšavě a Dubaji. Další kamínek přišel s informací, že čelní představitel této kanceláře, pan Millstein, dříve působil jako člen poradní rady Transparency International (zdroj). K tomu se můžeme dozvědět, že kromě advokátní činnosti kancelář vede i vlastní Nadační fond a že ten se velmi podobá Nadačnímu fondu Karla Janečka (a za pozornost v něm stojí ten „Zlatý řez“, o kterém mnozí vědí, o čem skutečně má být).
A ještě to podstatné k americké advokátní kanceláři: “ V současné době působí ve WEIL v Praze více než 60 vysoce kvalifikovaných advokátů a advokátních koncipientů, kteří všichni získali právnické vzdělání v České republice a hovoří plynně anglicky, přičemž 23 z nich absolvovalo právnické studium na univerzitách ve Spojených státech amerických nebo ve Velké Británii.“
Vzpomíná si ještě někdo, kolik kritiky padalo na hlavu Bradáčové a Ištvána za jejich studia v USA? Ale teď se ukazuje, že je nutné přehodnotit, jaká studia to vlastně byla: šlo o studia v zájmu amerických neokonů anebo o studia pro zájmy Globalistů (GP)? Mě se totiž v souvislosti s Babišem a Zemanem stále více ukazuje, že šlo o ten druhý případ. A když si dám dohromady opět text z úvodu, že to byl Karel Janeček, kdo už v roce 2012 predikoval předčasné volby a v nich doporučoval A. Babiše jako likvidátora „zjedů“ a kterého tyto volby vynesly na politickou scénu, tak mi z toho vychází, že jak Transparency Internatonal tak trio „Bradáčová, Ištván, Šlachta“ jsou dávno tomu připravenými postavami Globalistů (GP). A že v souhrnu jsou lidmi, kteří v Česku mají od moci odstavit příznivce amerických neokonů (havlisty, bakalisty) stejně, jako má neocony od moci odstavit D. Trump v USA.
Pro úplnost se podívejme, kdo je členem Transparency International v Česku:
Tady ovšem musím doplnit, že si nejsem jistá, jestli všichni členové vědí, o co skutečně Transparency international jde a že přinejmenším v případě Jana Krause, tohoto věčného kritika a zesměšňovače prezidenta Zemana mu dochází, o co spojenectvím Zemana a Babiše (a Šlachty) jde.
Jan Kraus v tričku ÚOOZ a Robert Šlachta
Jako snad poslední informaci si doplňme, že Transparency Internationale vznikla v roce 1993 jako nezisková organizace se sídlem v Německu. Spolu s dalšími ji založil Peter Eigen, bývalý vyšší funkcionář Světové banky. Dnes funguje jako sdružení více než 80 národních poboček, řízených mezinárodním sekretariátem v Berlíně.
Závěr
Boj mezi Babišem (plus Zeman, Transparency International a trio Bradáčová, Šlachta, Ištván) a ČSSD je bojem mezi Globalisty (GP) a americkými neocony s globalizací Pax Americana, resp. jejich českými přisluhovači, tzn. s clintonovci, havlisty, bakalovci. Můj názor je, že PROGNOSTIK Zeman hned po 89. věděl, že Evropa jednou nabere směr „Euroasie“ a že Babiše si už v roce 2002 vybral jako člověka, který v tomto procesu jednou sehraje významnou roli. Pomoci mu k tomu měl privatizací Unipetrolu, kterou sice Babiš „podělal“, ale ve finále si tak či tak přes úplatky kolem prstu omotal politiky napříč všemi stranami, ČSSD obzvláště. Jestli v roce 2012 skončil Nečas, který tehdy „prozřel“ a přidal se na stranu dalšího progprognostika, tzv. další „kremlbáby“ Václava Klause, tak Nečas skončil jen proto, že měla skončit ODS! Tedy nikoliv proto, že měl skončit Nečas – ten mimochodem prezidenta Zemana doprovází na cestách do Číny.
Volič jako takový má nyní na výběr buď cestu amerických neoconů (ČSSD) anebo cestu Euroasie (Zeman, Babiš a Globalisté-GP). Zde bych doplnila, že dle mého byl obdobou A. Babiše Vít Bárta a jeho VV, tento pokus o likvidaci léta fungujících stran však nevyšel. Za pozornost ale stojí, že Tomio Okamura a jeho Úsvit byly tehdy spojencem VV, tudíž se dá očekávat, že Tomio Okamura se nově stane stejným spojencem i A. Babiše.
A pro úplnost ještě odkaz, který mi potvrdil (čímž nevylučuji, že se přesto můžu mýlit), že Transparency International a tedy i trio Bradáčová, Ištván, Šlachta jsou na straně Babiše (a tím Zemana a GP) a to odkaz na Miroslava Kalouska, cituji:
Kalousek má za to, že Transparency International naprosto nedostatečně upozorňuje na problematické prostředí, které v Česku vzniklo nástupem Babiše k moci. Na základě toho soudí, že mezi ministrem financí a touto organizací, stejně jako s Nadačním fondem Karla Janečka, existuje spolupráce. „Tyto občanské iniciativy křičely, když si nezletilý dal dvě piva. Nekřičí, když teď nezletilý pije litr rumu,“ upozornil.
„Jestliže proti sobě hraje Sparta a Slavie fotbal, je jasné, že jeden chce zvítězit. Pokud ale přichází někdo, kdo se jim chystá zničit to hřiště, na kterém hrají, měly by mít dost rozumu na to, aby se spojily,“ prohlásil Kalousek. Celý text plus video DVTV viz Kalousek: Babiš si koupil Transparency International. A když to říká Kalousek, ten ví, co říká a já bych k tomu dodala, že tím je řečeno vše…
-Pozorovatelka- 22.05.2017
Do konce měsíce zbývá 8 dnů a z částky potřebné na zachování provozu Aeronetu bylo zatím vybráno necelých 29%. Všem, kteří již přispěli, děkujeme a děkujeme i všem, kteří zde i tento měsíc přispějí tak, aby stránky fungovaly i příští měsíc.